Desítky let byl nepřehlédnutelnou postavou francouzského uměleckého světa. Jean-Claude Brialy stál u zrodu nové vlny francouzského filmu. Se svou nenucenou elegancí se proslavil i na divadle, stál před kamerou i za ní, účinkoval v televizi, koupil si pařížské divadlo, restauraci a zámek, učil a přispíval i do řady novin. Čeští diváci jej nejvíce znají z komedií Svatý rok, Arsen Lupin kontra Arsen Lupin a Prohnilí proti prohnilým. Zemřel ve středu ve věku 74 let.
Typ Brialyho filmových rolí nadlouho určila v roce 1958 postava ztroskotance v psychologickém filmu Claude Chabrola Krásný Serge, kterou se proslavil. Později začal hrát elegantní muže s příslušným šarmem, často poznamenané cynismem a egoismem, stejně jako neskrývanou sebeironií, většinou v komediích a kriminálních filmech.
Ve Svatém roku (1976) vytvořil výraznou dvojici s Jeanem Gabinem. Pozoruhodná byla jeho role prokurátora Villedieua v psychologicko-kriminálním dramatu Soudce a vrah Bernarda Taverniera. Francouzského Césara získal za roli dirigenta Klotze v dramatu Nevinní z roku 1987.
Filmů natočil dle svých slov "příliš mnoho" - necelých 200. Umožnily mu však oddávat se jeho velké vášni: udržovat zámek ze 17. století nedaleko Paříže, který koupil v roce 1959.
Dlouholetý člen pařížské bohémy hrál s Louisem de Funesem, Jeanem Maraisem, Ornellou Mutiovou, znal se s Marlene Dietrichovou, Josephine Bakerovou, Edith Piaf, Mariou Callasovou, Jacquesem Brelem či Romy Schneiderovou. K jeho nejmilejším přítelkyním patřila herečka Jeanne Moreauová.
V roce 1971 debutoval jako režisér poetickým snímkem Églantine, kde na příběhu chlapce evokoval atmosféru dětských prázdninových her z konce minulého století. Následovaly Zavřené okenice, Láska v dešti, Sophiiny útrapy.
V televizi Brialy s úspěchem moderoval vlastní pořady. V roce 1977 se stal uměleckým ředitelem pařížského divadla Hébertot a o devět let později koupil divadlo Bouffes-Parisiens.
Narodil se však v prostředí, které mělo ke světu divadla daleko - ve vojenské rodině, jeho otec byl důstojníkem francouzské armády. Na svět přišel 30. března 1933 v alžírském Aumale. Již v pěti letech prý tančil v baletu na Chopinovu hudbu: "Nepochybně právě tehdy jsem našel radost v záři reflektorů... a v potlesku. O pár let později jsem spolu s přáteli založil malou divadelní skupinu. Umělecký svět jsem hluboce miloval a cítil jsem, že právě pro něj jsem povolán."
Přesto po válce nastoupil na přání otce do vojenské školy. Tam potkal budoucí ikony nové vlny - Chabrola, Godarda, Truffauta. Následovaly kurzy na konzervatoři ve Štrasburku, kde později působil ve Středisku dramatického umění.
V nedávných letech vydal Brialy dvě knihy vzpomínek, z nichž první se jmenuje Řeka opic. Název sám vysvětlil takto: "Otec mi už v mládí říkával, že až vyrostu, budu jako opice. To je ta nevýstižnější definice herecké profese."
Foto: archiv
