Ve věku 64 let zemřel ve čtvrtek v Praze v časných ranních hodinách zpěvák Karel Černoch. Oznámila to jeho rodina.
Populární interpret prohrál boj s rakovinou. Do poslední chvíle byl doma mezi svými nejbližšími. Jeho zdravotní stav se rapidně zhoršil před Vánoci. Před rokem podstoupil operaci rakoviny tlustého střeva, ale zákeřná nemoc se ozvala opět. Po chemoterapiích měl silně oslabenou imunitu.
"Já bejval divnej kluk"
Průpravu pro zpěv získal Černoch, který se narodil 12. října 1943 v Praze, v dětském sboru. Vystudoval zpěv a kytaru na lidové škole umění. S profesionálním zpíváním začal v roce 1962, kdy odešel na vojnu. Tam se setkal s Miloslavem Šimkem a Jiřím Grossmannem a útvar prý obrátili vzhůru nohama. Založili divadelní soubor The Vojsko (později VOJ). Tam také začaly vznikat první Besídky zvláštní školy.
Po vojně se Černoch vrhnul na bigbeat. Začínal v kapelách Komety, Donald či Karkulka, slávu však získal ve skupině Juventus, s níž ve druhé polovině 60. let natočil dodnes populární a přejímané skladby jako Nářek převozníka nebo Ona se brání. "K ní mám zvláštní vztah. Je to písnička, která probíhá mým životem jako splašená laň," říkal o baladě Ona se brání. Ostatně měl rád všechny své staré písničky, a to i proto, že si je většinou psal sám: "Jsou to tak trochu moje děti, ke kterým se vracím."
Výrazným byl v Černochově životě rok 1969, kdy se nejdříve dočkal slávy v podobě vítězství na Bratislavské lyře, poté však i zákazu činnosti na veřejnosti. Okolnosti a také spekulace, které zákaz provázely, nerad komentoval. Zpívání se však na radu své matky nevzdal.
V roce 1972 se mu podařilo získat angažmá v tehdejším divadle Ateliér (pozdější Ypsilonka) a na konci 70. let začal zpívat s Country Beatem Jiřího Brabce a Naďou Urbánkovou. Měl vlastní pořady, spolupracoval s rozhlasem a televizí. Přitom, podle hudební encyklopedie, stále zpíval svým "technicky vybaveným tříoktávovým hlasem s mnohovrstevnatou barevností". Vystupoval s populárními orchestry Josefa Vobruby, Karla Vlacha, Gustava Broma či Václava Hybše.
Období po pádu komunistického režimu zasáhlo Černocha podobně jako některé kolegy z branže - začal podnikat a příležitostí ke zpívání ubylo. Nakonec ale našel své role v muzikálech, ať to byl abbé Fária v muzikálu Monte Cristo, Augustin Magaldi v Evitě, Jean Valjean v Bídnících nebo kněz v Draculovi. Vrátil se také ke country.
Karel Černoch, který nedostudoval výtvarnou školu, učil se klempířem a pracoval i jako rekvizitář na Barrandově, svoji pěveckou profesi obohacoval ještě další múzou - hereckým klaunstvím, které bylo nejvíce patrné v televizních pořadech Možná přijde i kouzelník po boku přítele a komika Jiřího Wimmera. V posledních letech také propadl focení, jízdě na motorce a potápění.
Před dvěma lety vyšla kniha rozhovorů nazvaná Já bejval divnej kluk, které s ním vedl publicista Jaroslav Holoubek. Černoch v nich vzpomínal na svou hudební kariéru i na zajímavé lidi, které potkal.
V otcových pěveckých stopách se vydali jak syn Marek, tak dcera Tereza, známá z někdejšího dívčího tria Black Milk.
"Karel byl výborný kamarád a vynikající muzikant, hlasově jeden z nejnadanějších a nejlepších zpěváků v oblasti české a slovenské populární muziky," reagoval na úmrtí svého kolegy zpěvák Pavel Bobek. Mnohokrát s ním společně vystupoval, především vzpomenul na rokenrolové večery. Oba spolupracovali s Českým rozhlasem, kde se naposledy setkali před měsícem. Poplácal prý ho po rameni a řekl: "Pavle, živé nás nedostanou...."
Foto: Tomáš Nosil a archiv Týdne
