Po těžké nemoci zemřel v noci na sobotu bývalý ministr kultury a místopředseda vlády České republiky, divadelní kritik Milan Lukeš. Bylo mu 73 let. Informoval o tom šéfredaktor časopisu Svět a divadlo Karel Král.
Historik a překladatel Lukeš působil téměř čtyřicet let na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl profesorem. V 60. letech řídil redakci časopisu Divadlo. V letech 1985 až 1989 vedl činohru Národního divadla v Praze. Po listopadu 1989 byl nejprve členem české vlády, později mimo jiné předsedou Rady Národního divadla a Rady Mezinárodního divadelního festivalu v Plzni.
"Byl to vynikající učitel a znalec svého oboru, mě osobně toho naučil moc," řekl zástupce vedoucího katedry divadelní vědy FF UK Josef Hermann, který byl v polovině 70. let sám Lukešovým studentem. "Velmi dbal na metody kritiky, ke kterým se dnes hlásím i já a jsem na to hrdý," uvedl. Podle něho u nás také dodnes není lepší časopis, než byl časopis Divadlo pod Lukešovým vedením.
Podobně se vyjádřil i další z Lukešových bývalých studentů, teatrolog Vladimír Just. "Když něco napsal, tak to mělo hlavu a patu a mělo to vtip, ale nebyly to tlachy, nebylo to žertování, bavičství, bylo to podložené hlubokou znalostí," řekl o svém někdejším učiteli.
"Pan profesor Lukeš byl pro mě jedním z nejvzdělanějších divadelníků. S jeho názory mohl člověk souhlasit - pak mu preciznost a pregnantnost jeho myšlení mohla pomáhat, nebo mohl nesouhlasit, ale i pak je nemohl nerespektovat," řekla herečka Taťjana Medvecká, která Lukeše osobně poznala jako šéfa činohry v Národním divadle.
| Milan Lukeš byl respektovaným znalcem anglického dramatu Teatrolog Milan Lukeš patřil k významným osobnostem české kulturní scény. Byl respektovaným znalcem a vykladačem děl anglického a amerického dramatu. Ve druhé polovině osmdesátých let vedl činohru Národního divadla, později krátce působil jako ministr kultury. Po studiích divadelní vědy na pražské DAMU nastoupil jako redaktor v nakladatelství Orbis. V šedesátých letech pracoval Lukeš v časopise Divadlo, jehož se stal šéfredaktorem. S jeho kritikami se mohli čtenáři postupně seznámit i v dalších odborných periodikách, jako byly Divadelní a Literární noviny, Tvorba či Scéna. V devadesátých letech, po svém odchodu z politiky, působil jako redaktor časopisu Svět a divadlo. Podstatnou část své profesní kariéry spojil Lukeš s Filosofickou fakultou Univerzity Karlovy. Několik let byl jejím proděkanem. V roce 1987, kdy vyšla jeho oceňovaná knížka Umění dramatu, se stal profesorem. Mezi další Lukešova odborná díla patří mimo jiné Základy shakespearovské dramaturgie či kniha o americkém dramatikovi Eugenu O'Neillovi. Za své publikace získal několik cen. Kromě pedagogické a teoretické činnosti se Lukeš věnoval rovněž překládání děl, zejména Shakespearových a O´Neillových. V polovině osmdesátých let se Milan Lukeš stal šéfem činohry Národního divadla, kterou vedl do roku 1989. Do "zlaté kapličky" se Lukeš vrátil o pět let později jako předseda Rady Národního divadla. Krátká politická dráha Milana Lukeše začala na přelomu osmdesátých a devadesátých let. V prosinci 1989 byl Lukeš, v té době ještě člen KSČ, jmenován ministrem kultury. V čele resortu stál pouze necelých sedm měsíců. V červnu 1990 se Lukeš stal poslancem České národní rady za Občanské fórum, později za Občanské hnutí. Poslanecký mandát vykonával dva roky. Od června 1990 do července 1992 byl místopředsedou vlády České republiky. Po svém odchodu z politiky se Lukeš věnoval zejména pedagogické a vědecké činnosti. Byl mimo jiné předsedou českého střediska Mezinárodní asociace divadelních kritiků. |
"Jeho odchod je pro českou kulturu ztrátou tak velkou, že ji lze jen těžko pojmenovat," reagoval na zprávu ředitel Národního divadla Ondřej Černý. Lukeš byl podle něho klíčovou osobou české teatrologie i českého divadla a jeho působení ve vedení činohry Národního divadla v polovině osmdesátých let předznamenalo listopad 1989. "Byl nesmírně vzdělaný a inteligentní, jeho divadelní kritiky a eseje nemají v Čechách konkurenci. Já osobně jsem se od něj naučil mnoho," dodal Černý.
Foto: ČTK
