Jako mnoho jiných velkých umělců byl mužem mnoha talentů - hercem, malířem, spisovatelem, pedagogem i vtipným a zábavným společníkem. Proslavil se však hlavně jako moderní pierot Bip, poetický klaun s mrtvolně bledou tváří a ostře červenými ústy, Don Quijote bojující svým uměním s větrnými mlýny dnešní doby.
Marceau, zvaný "Charlie Chaplin pantomimy", nepatřil k lidem, kteří odcházejí do důchodu. Za svůj život procestoval celý svět, ještě před dvěma lety absolvoval úspěšné turné po Latinské Americe, nadále hrál i po Evropě. Stále říkal: "Pokud budu mít dost energie, budu pokračovat". A k nemalému nadšení svého publika své předsevzetí beze zbytku plnil. Na svůj vysoký věk rozhodně nevypadal. Šířil kolem sebe uvolněnou atmosféru věčného mládí, pohody a neutuchající činorodosti - ať již na jevišti nebo v kontaktu se svými přáteli a studenty své vlastní pařížské herecké školy. Nevyčerpatelný klaun Bip, umělcovo druhé "já", letos oslavil téměř neuvěřitelných 60 let své existence.
Slavný mim, který dokázal na jevišti nenapodobitelně ztvárnit nejrůznější postavy, charaktery a emoce, se narodil 22. března 1923 ve Štrasburku v prostředí umělecky založené židovské rodiny. Aby na začátku druhé světové války zamaskoval svůj původ, změnil si své původní příjmení Mangel podle slavného francouzského generála. Spolu se svým bratrem Alainem se aktivně zapojil do odboje.
Zájem o pantomimu se u Marceaua údajně projevoval již v útlém věku, kdy se prý gesty snažil všechno napodobovat. Velmi vážně ale koketoval také s malířstvím. V roce 1946 byl však jako student dramatické školy Charlese Dullina obsazen v Divadle Sarah Bernhardtové v Paříži. Studoval zde u proslulého Etienna Decrouxe, který si všiml jeho výjimečného talentu a udělal z něj člena své společnosti. Marceau byl zpočátku ovlivněn hvězdami němého filmu jako byli Charlie Chaplin, Buster Keaton či bratři Marxové. Později si ale vytvořil osobitý styl zvaný imaginární pantomima. Základem jeho repertoáru byly sólové výstupy a krátká "mimodramata", v nichž se vyjadřoval k základním otázkám bytí.
Do povědomí milionů lidí se Marceauovo umění dostalo díky televizní obrazovce. Účinkoval v řadě televizních show, včetně vlastní one-man show nazvané Meet Marcel Marceau. Všestrannost předvedl také ve filmech, v jednom z nich si troufl dokonce na 17 různých rolí. Komedie Mela Brookse nazvaná Němý film (Silent Movie, 1976) byla zase jedinou, kde vůbec promluvil. Ve filmu Rogera Vadima Barbarella (1968), v hlavní roli s Jane Fondovou, se blýskl úlohou potrhlého profesora Pinga.
Marcel Marceau měl za svého života úzký vztah i k Čechám, rodišti "největšího z Pierotů" Jana-Kašpara Debureaua, jehož bustu v roce 1968 v Kolíně odhalil. Opakovaně zde vystupoval, naposledy v roce 2003. Vážil si místní kulturní tradice, jeho dlouholetým přítelem byl mim Ladislav Fialka. Marceau se angažoval i ve Společnosti přátelství Francie-Československo.
Šarmantní Francouz byl nositelem řady prestižních vyznamenání, v roce 2001 byl také jmenován mluvčím OSN pro seniory. Marceau, který byl za svého života třikrát ženatý, po sobě zanechal čtyři děti.
Ilustrační foto: archiv
