Pro někoho byl Jack Kevorkian "andělem smrti", který nevyléčitelně nemocným pomohl od utrpení, jiní v něm viděli vraha, jenž si zaslouží trest. Americký patolog byl patrně nejznámější osobou spojovanou s eutanazií. V pátek, krátce po oslavě svých třiaosmdesátých narozenin, zemřel v nemocnici v americkém státě Michigan, informují například internetové The New York Times.
V souvislosti s příčinou úmrtí zmiňují americká média jeho potíže s ledvinami i dýcháním, kvůli kterým byl prý před měsícem hospitalizován. Za to, že umožnil více jak stovce lidí spáchat sebevraždu, zamířil koncem 90. let Kevorkian, přezdívaný Doktor Smrt, do vězení. V roce 2007 byl ale po osmi letech kvůli zdraví propuštěn. Následně kandidoval do Kongresu.
Kevorkian podle svých tvrzení asistoval při odchodu ze života u více než 130 nemocných lidí. I když čelil již několika žalobám, odsouzen na 10 až 25 let byl nakonec za jediný případ. Smrtící injekci totiž vpíchl svému klientovi trpícímu roztroušenou sklerózou na jeho přání sám. Videozáznam, který si pořídil, pak nechal Kevorkian odvysílat televizí CBS.
Smrt za zvuků Sebastiana Bacha
Odpůrci eutanazie patologovi vyčítali, že svým klientům nepomáhal tišit bolest a že někteří z nich vůbec netrpěli nemocemi, kvůli nimž chtěli skoncovat se životem. Kevorkiana, který po celý život zkoumal příčiny smrti, spíš než aby jí předcházel, osočují ze šarlatánství. Proti návratu "Doktora Smrti" na veřejnou scénu se bouřila řada organizací. Některé poněkud morbidně poznamenávaly, proč údajně těžce nemocný Kevorkian sám sobě nepředepíše to, co podával svým klientům. Podle jeho přítel Mayera Morganrotha personál nemocnice nyní umírajícímu Kevorkianovi pustil jeho oblíbenou hudbu od Johanna Sebastiana Bacha.
Podle Morganrotha spolu oba přátelé ještě ve čtvrtek večer mluvili a žertovali o tom, co budou dělat, až bude propuštěn z nemocnice na rehabilitaci.
Televizní společnost HBO o Kevorkianovi natočila film You Don't Know Jack (Neznáte Jacka), v němž titulní roli hrál americký herec Al Pacino.
2,7 procenta pro Doktora Smrt
V roce 2008 kandidoval Kevorkian jako nezávislý kandidát na křeslo v Kongresu za předměstský obvod Detroitu, jeho hlavním heslem bylo prosadit "právo na smrt". Vycházel přitom z jednoho z dodatků americké ústavy, který chrání práva, jež nejsou výslovně uvedena v jiných částech ústavy. Podle něj se mezi ně řadí i volba zemřít za asistence lékaře. Získal však jen 2,7 procenta hlasů tamních voličů.
Kevorkian se narodil 26. května 1928 v Pontiaku ve státě Michigan, jeho arménští rodiče prchli do USA před tureckými masakry Arménů. Svůj život spojil s tématem smrti. Bystrý mladík, který se v době války za pár týdnů naučil německy a japonsky, aby rozuměl nepřátelům, vystudoval patologii. V roce 1952, při stáži v nemocnici, spatřil ženu umírající na rakovinu. Když se na něho zahleděla, "žlutýma očima zapadlýma v atropických důlcích", zdálo se mu prý, že ho prosí o vysvobození. To prý ovlivnilo jeho další dráhu.
Z odlehlého parkoviště do ráje
Ještě než vešel do širšího povědomí, prováděl Kevorkian v 60. až 80. letech minulého století řadu experimentů s mrtvolami, které ale ve vědeckých kruzích přílišnou pozornost nevyvolaly. Spíše naopak - získal si kontroverzní pověst. Změna kurzu u něj nastala v roce 1987 po návštěvě Amsterodamu, kde se eutanazie již léta tolerovala.
První pacientkou, které Kevorkian pomáhal při eutanazii, se v červnu 1990 stala čtyřiapadesátiletá Janet Adkinsová z města Portland v Oregonu. Podle lékařských zpráv trpěla Alzheimerovou nemocí. Lékař ji tehdy odvezl ve svém starém volkswagenu na odlehlé parkoviště u Detroitu. Připojil ji na monitor, zavedl do žil kapačku a poté sledoval, jak se rytmické ozvěny mění v souvislou monotónní čáru.
Asistovaná sebevražda je v USA legální právě pouze v Oregonu, a to od roku 1997. Jsou pro ni ale stanoveny přesné podmínky: nemocnému musí mimo jiné podle lékařů zbývat méně než půl roku života, musí lékaře požádat o pomoc nejméně tři svědci musí doložit, že se tak děje bez nátlaku pacientova okolí. Nemocný má pak právo rozhodnout o místě a čase eutanazie. Dosud zde o smrtící látku požádalo několik stovek lidí.
České právo označuje eutanazii a asistovanou sebevraždu za nepřípustné, ale připouští, že "vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti nemá být cílem lékařova jednání prodlužovat život za každou cenu".
