Po těžké nemoci
Zemřel expremiér Stanislav Gross, bylo mu 45 let

Po těžké nemoci zemřel v noci na dnešek bývalý premiér a sociální demokrat Stanislav Gross. Bylo mu 45 let. Podle médií trpěl amyotrofickou laterální sklerózou, při níž nemocní postupně ztrácí buňky ovládající svalové pohyby.  Podle informací ČTK zemřel doma.

Gross v minulosti působil jako ministr vnitra, v roce 2004 nahradil Vladimíra Špidlu ve vedení strany i jako předseda vlády. Ve funkci premiéra vydržel do dubna 2005, kdy odstoupil po skandálu s financováním koupě bytu.

Gross se v poslední době vůbec neobjevoval na veřejnosti a léčil se v soukromí. O své nemoci nechtěli on ani jeho rodina hovořit. Jeho zdravotní stav se výrazně zhoršoval. Kvůli nemoci postupně ztratil citlivost v ruce a stáhl se z veřejného života. Dokud to šlo, chodil podporovat svou mladší dceru do divadla, kde vystupovala. Poslední dobou však už jeho stav takové aktivity nedovoloval, zůstával doma.

Nedávno Grosse navštívil současný premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD), o návštěvě ale nechtěl mluvit, označil ji za soukromou. "Budu teď hodně myslet na všechno, co jsme se Stanislavem Grossem v sociální demokracii prožili a také na naše poslední setkání, které se odehrálo před několika týdny," uvedl Sobotka, který zároveň vyjádřil upřímnou soustrast rodině politika a také lítost nad tím, že zemřel v pouhých 45 letech. Premiér považuje Grosse za výraznou postavu celostátní politiky.

Upřímnou soustrast Grossovy rodině dnes vyjádřil prezident Miloš Zeman, který mu byl v roce 1996 za svědka na svatbě, ale o několik let později na něj zanevřel kvůli "podrazu" při prezidentské volbě v roce 2003. Zemana tehdy nepodpořila část stranických kolegů z ČSSD a na hrad nakonec po dramatickém hlasování zamířil dlouholetý šéf ODS Václav Klaus. Gross byl tehdy prvním místopředsedou strany.

Někdejší kandidát na strojvedoucího se v 90. letech stal nadějí sociálních demokratů. Od roku 1992 byl poslancem, o osm let později ministrem vnitra a ve svých 34 letech se stal nejmladším premiérem v historii ČR. Jeho politickou kariéru zastavila aféra kolem pořízení bytu, kvůli které přišel o premiérské křeslo po pouhých osmi měsících ve funkci. Po odchodu z politiky se věnoval advokacii. Gross je prvním porevolučním premiérem, který zemřel.

O aféře s pořízením bytu na pražském Barrandově Gross dlouho mlčel, pravdu odkryl až před rokem. "Kdybych se býval nebál přiznat, že jsem byt financoval z poslaneckých náhrad, tak jsem se vyhnul tomu, že jsem se zamotal do polopravd a lží," řekl v dubnu 2014 v České televizi Gross, který již v té době bojoval s vážnou nemocí. Zároveň se také omluvil: "Všem vám, kteří jste mi před x lety důvěřovali a pak jste měli pocit, že jsem vás zklamal, tak vám se omlouvám."

Nejasný původ peněz na pořízení bytu na pražském Barrandově nebyl jedinou kauzou spojovanou dodnes s Grossem. V roce 2007 vydělal desítky milionů korun díky obchodu s akciemi jednoho z nejvýznamnějších tuzemských obchodníků s elektřinou, společnosti Moravia Energo. Expremiér dva roky po odchodu ze Strakovy akademie podíly nakoupil za 20 milionů korun, aby je po pouhém půlroce prodal více než pětkrát dráž.

Stanislav Gross patřil po listopadu 1989 k nadějím obnovené sociální demokracie. Už v červnu 1992 usedl do poslaneckých lavic a postupně získával další funkce, až se v červenci 2004 stal nejmladším premiérem v historii ČR. Křeslo předsedy vlády Gross ale opustil po pouhých osmi měsících kvůli aféře kolem pořízení bytu a později vzbudilo pozornost i jeho neobyčejně rychlé zbohatnutí. Po odchodu z politiky se věnoval advokacii, poslední měsíce se ale pro nemoc neobjevoval na veřejnosti. 

O aféře, která jej stála slibně rozjetou politickou kariéru, Gross dlouho mlčel, pravdu odkryl až před rokem. "Kdybych se býval nebál přiznat, že jsem byt financoval z poslaneckých náhrad, tak jsem se vyhnul tomu, že jsem se zamotal do polopravd a lží," řekl v dubnu 2014 v televizi Gross, který již v té době bojoval s vážnou nemocí (podle tisku šlo o amyotrofickou laterální sklerózu). Expremiér řekl, že "přijal Krista", ale byl také přesvědčen, že se nemá za co stydět.

Nejasný původ peněz na pořízení bytu na pražském Barrandově ale nebyl jedinou kauzou spojovanou dodnes s Grossem. V roce 2007 totiž vydělal desítky milionů korun díky obchodu s akciemi jednoho z nejvýznamnějších tuzemských obchodníků s elektřinou, společnosti Moravia Energo. Expremiér dva roky po odchodu ze Strakovy akademie podíly nakoupil za 20 milionů korun, aby je po pouhém půlroce prodal více než pětkrát dráž. Pozornost přitom vzbudily i firmy, jež obchod umožnily.

Na pořízení akcií Grossovi půjčila slovenská pobočka české společnosti Key Investments (ta neúspěšně spravovala peníze několika pražských městských částí i dalších měst). Od bývalého premiéra pak 31 procent akcií Moravia Energo koupila firma Arca Capital Bohemia slovenského finančníka Pavola Krúpy. Obchodem, který Grossovi umožnil žít pohodlný život nebo pořídit dům na pražském Slivenci a byt na Floridě, se později zabývala také protikorupční policie, případ ale odložila.

Poněkud stranou pozornosti tak zůstává Grossovo mnohaleté působení v nejvyšších patrech politiky, kde se absolvent dopravní průmyslovky pohyboval téměř 15 let. Do ČSSD vstoupil nedlouho po 20. narozeninách a kariéru zpočátku spojil s Mladými sociálními demokraty, které vedl mezi roky 1990 a 1993, zároveň stoupal ve stranickém žebříčku. Gross byl od počátku známý jako obratný zákulisní vyjednávač a v průzkumech veřejného mínění patřil mezi nejpopulárnější politiky.

Jako představitele nadějné nastupující generace politiků jej v 90. letech zmínil i prezident Václav Havel, hovořilo se o něm jako o "korunním princi" někdejšího předsedy ČSSD Miloše Zemana, jemuž Gross v roce 1993 pomohl se zvolením do čela strany. Právě současný český prezident se ale stal později jedním z výrazných kritiků Stanislava Grosse, označil jej dokonce za svůj velký omyl. Rozbuškou se stala prezidentská volba v roce 2003, kdy se proti Zemanovi nakonec postavila i velká část ČSSD.

"Politik může být milován, politik může být nenáviděn, ale politik se nikdy nesmí stát směšný," napsal Zeman v knize Jak jsem se mýlil v politice (2005) s odkazem na Grossovu volební kampaň s heslem Myslím to upřímně. Grossovo působení v politice dnes připomínají kromě dobových vtipů také spekulace o jeho roli v privatizaci Unipetrolu nebo zpochybňované studium na pražské právnické fakultě. Tu dokončil v roce 1999, ovšem úroveň jeho diplomové práce byla později v tisku zpochybňována.

Stanislav Gross se narodil 30. října 1969 v Praze, po střední škole byl kandidátem na strojvedoucího, pak jej ale pohltila politika. Dvanáct let, do září 2004, byl poslancem, mimo jiné vedl klub ČSSD (1995-2000) a dva roky byl místopředsedou dolní komory (1998-2000). Od dubna 2000 do jmenování premiérem vedl ministerstvo vnitra. "Myslím, že jsem byl dobrý ministr vnitra, nicméně si myslím, že jsem nebyl dobrý předseda vlády," řekl před rokem Gross o svém působení v politice.

V ČSSD byl od roku 2000 místopředsedou, v roce 2001 se pak stal druhým mužem strany. V čele sociální demokracie stanul po rezignaci Vladimíra Špidly na stranickou i vládní funkci v červnu 2004. O rok a čtvrt později ale nuceně skončil v obou funkcích i sám Gross, který se po odchodu z politiky dal na advokátní dráhu (již v březnu 2004 získal na Západočeské univerzitě v Plzni titul JUDr.). Nejprve byl koncipientem, od roku 2009 působil jako samostatný advokát.

Gross byl dvakrát ženatý, poprvé se oženil už v roce 1990, manželství ale tehdy vydrželo jen krátce. S druhou manželkou Šárkou se seznámil v restauraci Poslanecké sněmovny, kde pracovala jako servírka. Vzali se v roce 1996 a měli spolu dvě dcery - Denisu a Natálii.