Ve věku 77 let zemřel ve středu po dlouhé nemoci filozof Zdeněk Vašíček. Brilantní esejista, autor knih Přijetí podmínek a Podmínky volby, držitel Ceny F. X. Šaldy a vysokoškolský pedagog dokázal trefnými postřehy pojmenovat proměny moderní doby, vystihnout charakter českého národa a jízlivě se vysmát soudobým intelektuálním proudům. Jeho vliv na české intelektuální prostředí je neocenitelný.
Jeho knihy a eseje jsou psány jiskřivým, živým stylem, který nezapře širokou autorovu erudici a rozhled v řadě jazyků a oborů, své znalosti však nikdy nedával najevo okázale. Do českého prostředí přinášel západní esprit, k němuž měl ovšem i značný nadhled. Vycházel z archeologie, k níž přistupoval filozoficky: postupně se pohyboval na interdisciplinární hraně, což s humorem komentoval charakteristikou sebe sama coby "mezioborového houmlesáka".
Na otázku, co je hlavním myšlenkovým tématem doby, vyslovil následující krédo: "Lidé by se měli víc zabývat sami sebou. Vnímat, jací uvnitř jsou, co doopravdy cítí. Nehledat berličky v kolektivech. Jen málo lidí unese odpovědnost za své činy, spíš ji různě obcházejí."
Zdeněk Vašíček se narodil v roce 1933 v Brně. Po druhé světové válce vystudoval filozofii a historii na Univerzitě Karlově a pracoval v muzeu v Trutnově a v Moravském muzeu v Brně. V roce 1972 byl zatčen a v rozsáhlém procesu odsouzen za podvracení republiky ke třem letům vězení. Po propuštění patřil mezi první signatáře Charty 77.
V roce 1981 souhlasil s nabídkou ministerstva vnitra a odešel do zahraničí, kde učil na univerzitách v Římě, Cambridgi, Bochumi a Paříži. Po roce 1989, kdy se zhroutil československý komunistický režim, se vrátil do vlasti a vyučoval v Praze a v Brně.
Řadu knih napsal ve francouzštině, česky mj. vyšly tituly Obrazy /minulosti/ (1996), Přijetí podmínek (1996), Podmínky volby (2003). Loni vyšly jeho publicistické texty z poslední doby, psané zejména pod pseudonymy, v knize Slavoj český & spol. Je laureátem Ceny Revolver revue a Ceny F. X. Šaldy.
