V Praze zemřel někdejší kancléř prezidenta Havla, novinář a muzikolog Ivan Medek. Bylo mu 84 let. Smutnou zprávu oznámila Medkova manželka Helena.
Její muž podle ní zemřel "na nemoci a na stáří". Medek působil jako hudební publicista, teoretik a kritik.
V roce 1977 podepsal Chartu 77 a po útoku StB na svou osobu emigroval v roce 1978 do Rakouska.
Tam působil jako jeden z komentátorů Hlasu Ameriky a svými relacemi přispěl k tomu, že činnost Charty 77 i dalších opozičních skupin vešla do širšího povědomí.
Do Československa se Medek vrátil v roce 1990 a o tři roky později přijal Havlovu nabídku, aby řídil odbor vnitřní politiky prezidentské kanceláře.
Medek byl nositelem řádu T. G. Masaryka z roku 1991, v roce 1999 dostal medaili Za zásluhy.
Časopis TÝDEN uveřejnil s Ivanem Medkem, který byl trvale upoután na lůžko, v září loňského roku obsáhlý rozhovor. Část ho znovu přinášíme.
Je dneska na politice vůbec ještě něco zajímavého?
Především to, že s ní musíme žít. Bez ní se neobejdeme. Politika mě baví i proto, že jsem ji nikdy nemohl a ani nechtěl vykonávat.
V souvislosti s Pavlem Tigridem jste řekl, že dokud měl naději, žil. Když ji ztratil, spáchal sebevraždu. Co je pro vás naděje?
Naděje, o které jsem hovořil v souvislosti s Tigridem, je naděje psychologická a medicínská. Moje naděje je druhý den. Začínám každý den znovu.
Dá se říct, že se budíte v dobré náladě?
Takhle se to říct nedá. To by byl znak určité tuposti. U normálně uvažujícího člověka je jednou z podmínek jeho existence určitá skepse. Takže mám každé ráno úplně stejné starosti o to, jestli ten den dokážu nějakým způsobem zvládnout. A hlavně se obávám, abych tu kritickou skepsi neztratil. Bez ní vidíte všechno růžové.
Kdo byl Ivan Medek? • narodil se 13. července 1925 v Praze • jeho otec byl legionářský generál a spisovatel Rudolf Medek, jeho dědeček byl slavný malíř Antonín Slavíček, jako malíř se proslavil i jeho mladší bratr Mikuláš • věnoval se hře na housle, studoval kompozici na konzervatoři a během války začal publikovat články o hudbě • pracoval jako koncertní jednatel České filharmonie. O místo v Supraphonu přišel po podpisu Charty 77, poté se živil mytím nádobí nebo jako saniťák • v roce 1978 emigroval do Vídně, kde pracoval jako komentátor Hlasu Ameriky • po revoluci dál spolupracoval s Hlasem Ameriky, radil České filharmonii, v roce 1992 předsedal Federální radě pro rozhlasové a televizní vysílání. V letech 1996 až 1998 pracoval jako kancléř Václava Havla. V srpnu 1999 neúspěšně kandidoval do Senátu. • Medek byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství s Ljubou Medkovou-Strakovou má tři děti.
|
Ano, je naprosto absurdní, že bydlím v ulici, která se jmenuje po zakladateli KSČ. Obeslal jsem všechny možné úřady a nakonec to úřad pro Prahu 7 vyřešil svým způsobem geniálně. Udělal anketu a zeptal se obyvatel Šmeralovy ulice. A obyvatelé se vyděsili představy, že by museli měnit občanské legitimace, že by vůbec museli něco měnit.
A tak říkali: "Vždyť už nikdo ani neví, kdo to byl."Někteří lidé se mě snažili utěšit a říkali: "No třeba se naše ulice jmenuje po tom mladém Šmeralovi, po tom herci!" Na to jsem jim odpověděl: "To mi ani neříkejte. Kdybych si měl mezi těmi dvěma vybrat, vybral bych si starýho Šmerala. Ten mladej byl snad jeden z nejhorších charakterů mezi našimi herci."
Třeba tady bude jednou ulice Ivana Medka.
To bych nechtěl. Tady je spousta důležitějších lidí, kteří pro tuhle zemi udělali daleko víc práce než já.
Celý rozhovor najdete ZDE.
Foto: Tomáš Nosil, archiv
