Samotářka Schneiderová: S dítětem je samota luxus

Dělá si legraci z hereckých klišé, nemá mezi herci moc přátel a večery na jevišti vyměnila za čas s dcerou. I když důrazně odděluje role od života, v seriálu Přešlapy se prý šestatřicetiletá Jitka Schneiderová našla.

Nežárlí čtyřletá dcera na vašeho seriálového syna?
Snad ne. Ale pořád se ptá, jestli jsem ho taky porodila jako ji. Rození je teď u nás velké téma. Sofie má vůbec výborné hlášky. Nedávno říkala, jak si nás jako rodiče vybrala: "Já jsem na vás tehdy koukala svrchu, vy jste byli za sklem obchoďáku a já jsem si pro vás šla."

Byly pro vás Přešlapy krokem správným směrem?
Jo. Sice říkám, že je to jenom seriál, nepřeceňujme to, ale opravdu se to dobře sešlo. Scénář, herci, štáb. Všichni se semkli, protože od začátku byly dost špatně nastavené podmínky pro práci. Málo času, velký tlak.

Co to znamená - špatné podmínky?
Mám pocit, že se nevyužil všechen potenciál. Když už přišel takhle dobrý materiál, navíc licencovaný formát, který měl úspěch v zahraničí, takže se dalo odhadnout, že to bude dobré, měl se investor zatnout a udělat něco, co přesáhne limity běžného českého seriálu. Mohlo se jít dál, technicky, ale i ve stavění situací a pointování...

Tvůrci Soukromých pastí si také stěžovali, že mají málo času a peněz, a nakonec vyrobili nadstandardně dobrý a úspěšný seriál.
To je pravda. Bylo fantastické, jak Tereza Kopáčová dokázala zprodukovat skvělou práci za velmi krátký čas. Tím se samozřejmě nastavila laťka, že je možné za krátkou dobu vyrobit výborný hodinový film. Jenže jejich finanční zázemí bylo přece jen trochu lepší, alespoň to tak vypadá. Každopádně scénář Přešlapů je tak dobrý, že všem stojí za to se do toho položit a my třicátníci se tam můžeme docela dobře vidět.

Vy jste se v tom taky našla?
Jasně.

Přitom v každém rozhovoru zdůrazňujete, jak role neprolínáte s vlastním životem.
Tady jsem se částečně našla, skrze dítě. Znovu si tam krok po kroku odžívám mateřství. Je to báječný, mívám úplný déjà vu.

Taky si děláváte legraci z hereckého "prožívání" rolí. Kdysi jste řekla, že kdybyste setrvávala v roli i během divadelních přestávek, tak byste musela mít také jiné bobky, než má Schneiderová.
Třeba jako Lady Macbeth nebo Desdemona, jasně. Já si sice dělám legraci z některých hereckých klišé, ale zároveň mám absolutní respekt k lidem, kteří hrají tříhodinové klasické těžké klády. Některé role jsou fakt psychárna, musíte si dát dvě dvojky u baru, než se oklepete. Já to zažila jako Regan, dcera krále Leara. Z té mě bolel žaludek.

To věřím, není to zrovna vzor láskyplného vztahu dcery k otci. Je to, že nemáte ráda herecké řeči, důvod, proč utíkáte k muzikantům?
Je fakt, že mezi herci nemám moc blízkých kamarádek a kamarádů. Ráda si s kolegy po premiéře popovídám, ale omílání hereckých historek můžu jen v množství menším než velkém. Mezi muzikanty mám přátel víc. Cítím se v tom prostředí líp, je to přímočařejší. Umíš hrát, hraješ. Hraješ si s tím, že umíš hrát. Mám ráda jazzmany, muzikanty, kteří zvládají nástroje tak, že je pak událost je vidět a slyšet. Třeba Illustratosphere. To je moje potrava. Mám ráda věci, ve kterých je cítit opravdové zanícení, přesah, když se jde dál za mantinely. Ale to se daří samozřejmě i v divadle. Třeba Obludárium bratří Formanů mě dojalo.

Před šesti lety jste odešla z angažmá ve Studiu Ypsilon a jste pořád na volné noze. Nebylo by zase jistější vzít angažmá?
Zatím mi to vyhovuje. Hlavně kvůli dceři. Rychle vyroste a bude to pryč... Hrát divadlo na plný úvazek znamená nebýt skoro vůbec večer doma.

Odrostlé herecké děti vzpomínají na mládí v divadelních šatnách s nostalgií.
Hm, ale já to pro Sofii nechci. Možná přijde taková nabídka, že ucítím, jaká je to pecka, a půjdu do toho. Ale zatím ne.

Jméno Schneider se dá přeložit jako krejčí, ale i jako oddělovač, separátor.
Tak to je trefa. Ráda se separuju. Jsem samotář. Mám ráda klid, čas na sebe, na svoje myšlenkové pochody. I když teď, s dítětem, je samota luxus. Ale jinak jsem spíš spojovač. Ráda spojuju lidi, o kterých si myslím, že patří k sobě - pracovně nebo lidsky.

Foto: Lucie Pařízková