Právě dnes přichází do kin Gympl režiséra Tomáše Vorla (50). Ten před jeho slavnostní premiérou chvílemi vypadal, že je v jednom kole: polapen propagací filmu o problémech náctiletých sprejerů s rodiči, učiteli i celým světem. Tvůrce snímků Kouř (1990) či Skřítek (2005) nepřešel humor, ani když mluvil o nedostatcích svého syna.
Na tiskovce jste říkal, že vaším alter-egem je Tomáš Hanák. A co postava skřítka, která se vyskytuje v nejrůznějších podobách ve vašich filmech - v něm jsem viděla jakési vaše alter-ego. Kam se onen jízlivý, často ale i laskavý, skřet poděl?
Ukryl se do nory hluboko v pralesích kolem Rabštejna. Spí meditativním spánkem a jednou se zase probudí a začne zlobit...
Mnoho postav - zejména učitelů či rodičů - jsou pouhé karikatury, některé se vám ale podařilo na velmi malém prostoru vykreslit v jejich celistvosti - dodejme, že povětšinou negativně (tyranský otec, ředitelka školy)...
Příběh je viděn pohledem hlavních hrdinů, tedy Petra a Michala, takže na ostatní postavy logicky nezbyl tak velký prostor, tedy musejí jednat zkratkovitě. Ale neměly by působit karikaturně ani negativně. Stejně jako hlavní postavy by neměly působit jenom kladně. Myslím, že každá postava v našem Gymplu má své směšné a tragické stránky, svoji negativitu a pozitivitu. Jak to kdo vidí. Vy třeba vidíte otce a ředitelku školy jako negativní postavy. Na jedné besedě nám někdo řekl, že ředitelka školy je zcela kladná postava a že jí fandí. Na druhé besedě nám někdo řekl, že ten otec Hanák a Kraus by měli být na své děti daleko přísnější a seřezat je...
A co váš syn? Režíroval jste ho sice už třikrát, v Gymplu však poprvé v mluvené roli. Nebál jste se, jak hlasový projev a intonaci - prubířský kámen všech herců - zvládne?
Dělali jsme samozřejmě kamerové a herecké zkoušky. Syn se navíc učil mluvit, četl si nahlas, dělal mluvnická cvičení. A měl štěstí, protože Mádl mluví ještě hůř, takže při natáčení nebylo ani jednomu vůbec rozumět. Ještě že vždycky dělám postsynchrony, kde se dá všechno zachránit a vylepšit. Takže teď už jim rozumíte, že jo...?
Tematickou inspiraci jste čerpal ze svého dětství a pobytu v pomalovaném Braníku. Co ale inspirace formální, vizuální?
Vizuální inspirace vyplývá z toho, o čem film je. Tenhle je o malování graffiti, o střídání noci a dne, legálního a zakázaného. Takže jsme obraz pojali graficky, kontrastně, někdy nebarevně, jindy přebarveně. Každý záběr prošel barevným korektorem, kameraman Marek Jícha se tím zabýval několik měsíců. Rádi používáme velké detaily herců i velké celky, fungují v příběhu nejsilněji, diváci je mohli vidět už ve filmu Skřítek...
Hlavní role v Gymplu, který měl včera slavnostní premiéru, ztvárnili Jirka Mádl (21) a Tomáš Vorel jr. (21). Ve vedlejších rolích učitelů a rodičů se to jen hemží slavnými jmény: Eva Holubová, Tomáš Matonoha, Zuzana Bydžovská, Tomáš Hanák, Jan Kraus, Ivana Chýlková, Jiří Schmitzer, Milan Šteindler, Martin Zbrožek či bývalý eurokomisař Pavel Telička.
Tomáš Vorel, který se stal kultovním režisérem jedné generace díky filmům Pražská pětka (1998) a Kouř (1990), si ve svém nejnovějším filmu zahrál malou roli školníka. Za předešlého Skřítka (2005), "řeznickou grotesku", získal na newyorském festivalu Syracuse International Film and Video Festival hlavní cenu v kategorii Evropský film. Natočil také komedie Kamenný most nebo Útěk z města. Vorel žije v Praze-Braníku, mezi jeho nejoblíbenější místo patří ale Rabštejn nad Střelou - prý nejmenší město v Evropě.
Foto: Vorelfilm
