Názor lingvistky
Je psaní tečky za zprávou v messengeru neslušné?

Když vám někdo na vaši zprávu na messengeru odepíše s tečkou na konci, cítíte se dotčeně, nebo to vůbec nevnímáte? Podle internetové lingvistky Gretchen McCullochové považuje čím dál více lidí ukončení věty tečkou na facebookovém messengeru nebo na WhatsApp za znak neslušnosti. Proč? Problematiku internetového textování probral s lingvistkou server BBC.

"Jste-li mladý člověk a někomu posíláte zprávu, tak každou myšlenku posíláte zvlášť jako nové vlákno zprávy. Minimum toho, co potřebujete poslat, je samotná zpráva. Cokoliv navíc pošlete, může mít interpretaci navíc," vysvětluje McCullochová.

Ona interpretace je pak převážně vnímána negativně. Problematikou tečky na konci zprávy se zabývala studie na Birminghamské univerzitě z roku 2015. Ta zjistila, že vysokoškoláci vnímají textové zprávy končící tečkou jako méně upřímné než ty bez tečky.

V řeči značí tečka klesající intonaci hlasu, což znamená, že větu ukončujeme, přičemž může nést konotaci formálnosti nebo závažnosti. "Pokud je vaše zpráva vážného charakteru, pak je to v pořádku. Problém přichází tehdy, když s tečkou pošlete pozitivní zprávu. Vytváří to pocit pasivní agrese," tvrdí lingvistka.

Vždy ale záleží předně na kontextu. "Pokud vy a vaši přátelé ve společném chatu normálně tečky nepíšete, a pak ji někdo naráz použije, tak se vám pravděpodobně snaží říci něco o tom, jak se cítí," říká Erika Daricsová, lingvistka z Aston University v Birminghamu. Určitou roli také hraje věk nebo schopnosti uživatele. Kupříkladu lidé, kteří internetový chat tolik nevyužívají, mohou interpunkci využívat, aniž by to vnímali nějak negativně.

Podle McCullochové není psaní tečky na konci zprávy jen "problémem" některých národů. Její použití vzbudí stejné konotace ve Velké Británii i v USA. Rozdíl naopak tkví například v písmenu "x". Zatímco Britové tento znak používají na konci zprávy jako výraz polibku, v USA či Kanadě nikoliv.

Používání nespisovnosti a textového slangu sice může vést k nařknutí z hlouposti nebo lenosti daného člověka, zároveň to ale nutí lidi vymýšlet nové originální způsoby, jak přesně vysvětlit své emoce bez použití hlasu nebo řeči těla. Například zkratka "lol" (laugh out loud neboli hlasitě se smát) se používá spíše jako ironie nebo sarkasmus.