Bohužel, apríl to není. Zákon, který od 1. dubna zakazuje tisku zveřejňovat informace o obětech trestných činů, začíná skutečně platit. Přestože je absurdní, jak - za všechny další - ukazuje následující příklad.
Poslanec Vladimír Hink z ODS měl před dvěma týdny těžkou autohavárii. „Je při vědomí, krátce jsem s ním telefonicky mluvil," oznámil novinářům jeho partajní kolega Petr Tluchoř. Hlas jinak málo známého poslance Hinka pak vládní koalici chyběl při několika důležitých hlasováních. A chybí dosud.
Bezejmenný poslanec
Tohle všechno čtenáři TÝDNE a on-line deníku TÝDEN.CZ vědí - protože se celá událost stala ještě dříve, než začal platit takzvaný „náhubkový zákon". Po 1. dubnu bude ale všechno jinak. Zákon, který měl původně jen chránit oběti zločinů před přehnanou mediální pozorností, totiž parlament rozšířil tak, že omezuje svobodu slova i v případech, kdy pro to není žádný důvod. Přesto ho schválili poslanci, senátoři i prezident.
Co by to pro novináře - a čtenáře TÝDNE - znamenalo v případě autonehody poslance Hinka?
Především by se nedalo napsat, že havaroval poslanec Hink. Do dlouhé řady trestných činů, o jejichž obětech se nesmí informovat, totiž patří i ublížení na zdraví. A to je paragraf, podle kterého policie vyšetřuje vážné automobilové havárie. V případě nehody u jihočeských Nažidel by byl Vladimír Hink pravděpodobně obětí; nehodu nejspíš zavinil rakouský šofér. Kdyby tomu bylo naopak a Hink by byl obviněn z ublížení na zdraví, média by jeho jméno zveřejnit mohla. Ovšem musela by si ho opatřit jinde než u policie, která má od 1. dubna povinnost - až na výjimky - o předpokládaných pachatelích mlčet jako hrob.
ČTĚTE TAKÉ: Koho zastřelil Ďuričko? To si nesmíte přečíst
Poslanec Vladimír Hink byl po karambolu odvezen do nemocnice, takže jen těžko přicházela v úvahu varianta, že by po nehodě podepsal potvrzení, že se zveřejněním své totožnosti souhlasí. Kdyby média takový papír získala (je ale nezbytné, aby každá redakce pana poslance požádala zvláště, takže by se u nemocničního lůžka navršil štůsek žádostí), situace by se rázem změnila. Bez poslancova souhlasu by ale novináři nemohli psát ani o autonehodě „poslance H. z ODS" a nejspíš ani o „poslanci ODS" nebo „poslanci z Vysočiny", možná dokonce ani o „poslanci". Ze všech těchto údajů, zkombinovaných s docházkou na březnové schůzi sněmovny, se totiž dá lehce vyvodit, o koho se jedná.
Ctíme i špatný zákon
Jak by pak vypadalo zpravodajství z parlamentu? Možná by se muselo psát, že „nejmenovaný poslanec vládní koalice se ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit hlasování". Náhubkový zákon totiž nedovoluje nejen říkat, ale „ani naznačovat". Za jeho porušení hrozí novinářům až pětimilionová pokuta, v krajním případě pětileté vězení.
Tak jako jiná důležitá média, i TÝDEN se bude snažit zákon dodržovat. Zároveň věří, že ho Ústavní soud zruší.
