Hejna much, hromady starých hrnců a lidská lejna. Tak vylíčil před sto lety reportér Časopisu turistů svůj nedělní výlet do okolí Prahy. V červnu 1910 vydal se vlakem z pražského hlavního nádraží do Hostivaře a odtud strastiplným pochodem přes Strašnice nazpět do středu města.
Zpoždění ve Vršovicích
Prvotní nadšení z nedělního výletu kazí reportérovi Časopisu turistů už cesta vlakem z hlavního nádraží přes Vršovice do Hostivaře. "Tam, do Hostivaře, 9 kilometrů dráhy jede se odpoledním vlakem podle jízdního řádu 17 minut, ve skutečnosti se při tom více stojí než jede," líčí reportér. Nejvíce se vlak opozdí na nádraží ve Vršovicích, celých sedm minut. Poutník je velmi zklamán službami rakouských drah, pořád se ale těší na "čerstvý vzduch svěží jako šampaňské". Tam venku za Prahou...
Fabrika a smradlavý potok
Hned u nádraží v Hostivaři redaktor narazí na jakousi továrnu, kterou obtéká smradlavý a špinavý potok. Cestička do Strašnic pak vede po mezi, rovněž ale silně zapáchá. "Je to locus secretus všech kolemjdoucích, jimž na kráse přírody a na vzduchu jako šampaňském nesejde," komentuje všudypřítomná lidská lejna reportér Časopisu turistů. Asi po kilometru se chodník spojí s cestou, po které jezdí i povozy. Její kvalita je mizerná, reportér opět volí nemilosrdně kritická slova: "Ani mez, ani silnice, ani cesta, ale široký pruh schnoucího, bezedného bláta a bahna, nesoucí patrné stopy úmorné námahy ubohých tahounů, kteří jsou odsouzeni táhnout tady povozy." Redaktor se diví, jak je cesta křivolaká, ohyzdná, jak mu na ní nohy trnou…
DALŠÍ DÍLY SERIÁLU STOLETÝ EXPRES ČTĚTE ZDE.
Hejna much u Strašnic
"Po chvíli popadám se za nos," zapíše si poutník po dalším kilometru. Právě došel ke skládce na okraji Strašnic. "Celé muzeum starých železných a plechových hrnců všech velikostí a odstínů, naházených na hromady, roznesených po cestě i po polích," popisuje smetiště. Střepy jsou prý rozesety i do širého okolí, po cestách a na polích. Nesnesitelný puch na zdejší smetiště láká hejna much. "Nad smetištěm hejno much, jichž celá mračna táhnou se až ku Strašnicím," děsí se reportér a rychle pádí na pivo do známé Gutovy restaurace. Zde potkává několik podobně zklamaných výletníků, s nimiž se shodne, že "stejné malebnosti" jsou k vidění na všech směrech za Prahou.
Sto let stará pravda
Tolik reportáž z výletu za Prahu v červnu 1910. Pro mnohé současné výletníky asi značné překvapení, dosud si možná okolí Prahy v době před sto lety představovali jako romantickou "ladovskou" krajinu, která je něčím jako "zemským rájem na pohled". Myslel si to napřed i reportér Časopisu turistů, než vyrazil do terénu. Původně totiž chtěl celou trasu do Hostivaře i nazpět ujít po svých, po výletě však děkoval nápadu, že alespoň jednu cestu strávil ve vlaku, byť zpožděném. "Obě pěší cesty, tam i zpět, byl bych nevydržel," ukončil svoji reportáž v Časopise turistů.
