Student pražské farmacie spáchal záhadnou sebevraždu, prý se předávkoval kofeinem. Na srbsko - rakouských hranicích v Bosně se střílelo, Rakousko přišlo o muže na hlídce. V týdnu od 2. března 1909 žurnalisté informovali o dvou skandálních odhaleních - u policie v Praze a ve státní správě v Benešově.
Zastřelen na hranici (2. březen 1909)
„Nevyhrožujte válkou, nežádejte autonomii pro Bosnu," varoval v úterý 2. března 1909 ruský vyslanec v Bělehradě srbského ministra zahraničí Milanoviče. S podobnou myšlenkou přispěchali za Milanovičem i vyslanci Francie, Německa, Anglie a Itálie. Západní velmoci si válku Srbska s Rakousko-Uherskem nepřály a žádaly protivníka, aby se vzdal dalších nároků na Rakouskem obsazenou Bosnu a Hercegovinu. Srbská ministerská rada návrhy vyslanců odmítla. Na hranicích se ten den dokonce začalo střílet: „Včera dopoledne bylo pod Zliebanem na Drině ze srbského břehu z úkrytu vystřeleno na četnickou hlídku, při čemž byl závodčí Kovačevič zabit. Byla alarmována stráž ve Vraňkovnině, která střílela na srbský břeh."
Kofeinová smrt (3. březen 1909)
V domě číslo 71 v Praze 5 spáchal sebevraždu student farmacie Bohumil Čáslavský. Podle dobových novin se předávkoval kofeinem. „Ne včerejšek v noci vypil v sebevražedném úmyslu dávku kofeinu a byl v bezvědomí dopraven do všeobecné nemocnice, kde během dopoledne zemřel. Za příčinu zoufalého činu udává se nešťastná láska."
Útěk za novým prezidentem (4. březen 1909)
Z Milavče u Domažlic uprchl učitel Josef Steiner. Zanechal velké dluhy, zato si z obce odvezl dáreček - devatenáctileté děvče. Podle všeho utekli do Ameriky. Právě 4. března 1909 pronesl před Kongresem USA svou nástupnickou řeč nový americký prezident Wiliam Howard Taft. Konzervativní republikán slíbil navázat na svého předchůdce Theodora Roosevelta, zaručil se, že bude hájit zájmy podnikatelské sféry, a armáda se měla dočkat dalších zbraní.
Policie a údajní opilci (5. březen 1909)
S odstupem týdne žurnalisté odhalili skandální jednání pražské policie. Na záchodku na Ovocném trhu našli policisté ležet stavitele Václava Holečka. „Domnívajíc se, že se jedná o případ opilosti." Stavitel byl převezen k vystřízlivění do policejní cely, v níž byl další den nalezen mrtev. Záhy se zjistilo že Holeček byl znám jako „muž velice střídmého způsobu života". A lékaři potvrdili, že zemřel na mozkovou mrtvici, nikoliv kvůli kořale.
Jiný skandál se odehrál ve státní správě na okresním výboru benešovském. Deník Právo lidu o něm informoval pod senzačním titulkem „Stotisícová defraudace v benešovském okresním zastupitelstvu. Z bahna české samosprávy." Úřední revize odhalila sekeru 100 tisíc korun (pro srovnání: lístek na průměrný ples na Smíchově tehdy stál pro dámu 40 haléřů, pro pána až 1.60 K., kilogram tlačenky stál asi jednu korunu). Podezřelým byl především ředitel okresního výboru Karel Macháček, který si nedávno důkladně přestavěl svoji vilu.
Palba na Drině (6. březen 1909)
Přes hraniční Drinu mezi Bosnou a Srbskem se znova střílelo. „Hlídka odvětila palbou, jejíž účinky nemohly býti konstatovány pro panující tmu," informovala rakouská strana.
Velezrádný proces (7. březen 1909)
Uherská justice vedla soudní spor, který do dějin vstoupil jako „srbský velezrádný proces" či „záhřebský proces". Proces byl považován ze vykonstruovaný ve snaze ukázat silnou ruku Srbsku, které Habsburské říši hrozilo válkou. A zároveň postrašit představitele nejsilnějšího opozičního seskupeni v Chorvatsku. „Dnes jsem prohlížel na stole vyložená corpora delicty. Jest zajímavým, co všechno vláda shledávala závadným," napsal ze Záhřebu dopisovatel Práva lidu a vylíčil „podezřelou" čutoru se srbskou básničkou v duchu veršů: „Oj čutoro, iz tebe mi teče radost..." Rakousko obžalovalo 53 politických a kulturních činitelů (většinou chorvatských Srbů) z velezrádného spojení se Srbskem proti Rakousko-Uhersku. Na obranu obžalovaných vystoupil i T. G. Masaryk, jenž v rakouském parlamentu odhalil nepravost důkazů a celkovou zaujatost soudu.
Černé dny tramvají (8. a 9. březen 1909)
Na Královské třídě mezi Karlínem a Libní se po desáté hodině večer srazily tramvaje. Řidiči přežili, ač byli notně poranění. Nejvážnější úraz z cestujících zřejmě utrpěl policista, který se vozem svezl. „Narazil hlavou o stěnu vagonu tak silně, že utrpěl značné zranění."
Další tramvajová nehoda se odehrála už dopoledne v úterý 9. března 1909. „Při jízdě do Karlína na rohu Ovocné ulice a Václavského náměstí." Tramvaj smetla povoz s povozníkem Karlem Krejčím. Větší zranění nebyla hlášena a jen „povoz byl několik kroků odhozen", uvedlo Právo lidu.
Repro: Ivan Motýl
