Krvavé bouře
Hanba vládě! křičeli demonstranti. Jeden člověk zastřelen

17. a 18. září 1911: Hlavní město mocnářství zažilo krvavou demonstraci, při níž policie střílela a jeden člověk zahynul.

"Rozvášněné davy počaly řáditi nejinak než jako by byla v hlavním a sídelním městě vznikla revoluce," vylíčila pražská Národní politika z 18. září 1911 dramatické události, které se o den dříve odehrály v centru Vídně. Především v okolí radnice a parlamentu.

Pokusy o zapálení tramvají

Sociální demokraté totiž v v neděli 17. září uspořádali protestní tábor proti drahotě potravin. Přišlo na 40 tisíc lidí. "Masy účastníků však při projevech jednotlivých řečníků propukaly v bouřlivé výkřiky a výhružky, které pak přešly v nejkrajnější pouliční násilnosti."

Výsledek pouličních bouří shrnula Národní politika takto: "V celé řadě veřejných budov byla vytlučena okna, velký počet veřejných místností soukromých byl spustošen a vydrancován. Staveny i barikády, které zapáleny, učiněn pokus o zapálení tramwayových vozů. Ani škol nešetřeno. Policii musilo přispěchati na pomoc vojsko, došlo ke krvavým srážkám, bylo i stříleno. Jedna osoba byla zabita, velký počet těžce i lehce raněných jest na straně demonstrantů i policie a vojska."

Kavárenská židle jako zbraň

Komentátor konzervativní Národní politiky sice bouře odsoudil, ovšem souhlasil, že drahota je nesnesitelná: "Drahota dostupuje stupně pro malého člověka a střední stavy věru již nesnesitelného. Stát má nyní velké povinnosti sociální, z nichž se vymykati nelze."

Bouře začaly až po ukončení oficiálních projevů, kdy dav napochodoval do vídeňských ulic a volal "Hanba vládě!" Demonstranti například obklíčili budovu správního soudu a vymlátili všechna okna v prvém a druhém patře, k čemuž použili dlažební kostky i části pouličních lamp, které srazili na zem a jednotlivé části vrhali proti soudu. "Nemajíce již kamení, přinášeli demonstranti z okolních hostinců a kaváren židle a rozbivše je, bombardovali jednotlivými kusy okna."

Dav vyplenil i Foersilovu cestovní kancelář, kavárnu Bellaria a četné další soukromé podniky. Policie byla "vůči  zuřivým davům  bezmocna" a mnozí stresovaní strážníci tasili šavle a několik lidí poranili na hlavě. To už se ale blížila na pomoc škadrona hulánů, na kterou ulice pořvávala "Hanba!" a "Fuj!"

Pomsta za pivní sklenici

Lid rovněž volal na vojáky: "Máte hlad?" "Dali vám už dnes najíst?"

"Z nenadání rozšířila se mezi davy, jež táhly z Radničního náměstí, pověst, že z okna radnice byla hozena do davu pivní sklenice. Všechna vášeň vzkypěla a mžikem vytřískána byla kameny všechna okna radniční budovy."

Vojsko i policie se ovšem obávaly přímého zásahu. "Chování vojska a stráže bylo velice zdrženlivé. Na několik místech výrostci kamenovali ze zadu stráž, aniž bylo zakročeno."

Bodni! Řval demonstrant na policii

Reportáž o demonstracích v Národní politice neztrácela na intenzitě:

"Vzrušení davu však dostupovalo místy hotového šílenství. Jistý výtržník roztrhl na sobě košili a stanuv před strážníkem křičel: - Bodni! Také četné ženy se zúčastnily výtržností a snášely mužům z okolních ulic kamení. Bylo pozorovati, jak ženy muže podněcovaly a je štvaly, by jednání strážníků nestrpěli. Ženy křičely: - Po zdražení masa podražil cukr, uhlí, líh... teď je žít nemožno!"

Bouře pokračovaly až do setmění, kdy výtržníci začali systematicky ničit lampy pouličního osvětlení, aby se vojsko ve tmě hůře orientovalo. V některých ulicích dokonce vyrostly barikády. V absolutním chaosu, který za tmy nastal, policie vystřelila nejméně 10 ran a jednoho demonstranta zabila. Vídeňské tramvaje přišly celkem o 650 oken. Do rána se ovšem masy zklidnily a v pondělí 18. září se Vídeň probudila v mírně provinilé kocovině. I samotní sociální demokraté bouře odsoudili a veškerou vinu za výtržnosti svalovali na vídeňskou luzu. 

V neděli proběhly protidrahotní demonstrace i v Praze, přičemž protestující zaplnili hned několik náměstí: Václavské, Staroměstské a Havlíčkovo. Praha se však zdržela výtržností.