20. a 21. listopad 1910: Skokem do Jadranu z parníku William ukončil život český malíř Beneš Knüpfer, jehož obrazy si kupoval i císař František Josef I.
Sebevražda Beneše Knüpfera (1844-1910), jehož obrazy zdobily salony nejbohatších Pražanů, se rázem stala jednou z hlavních novinových zpráv. „Na mořské hladině mezi Anconou a Rjekou odehrála se vzrušující tragédie, jejíž ohlas dolehne bolestně v celou naši veřejnost," prorokovala Národní politika. Sto let po smrti je však Beneš Knüpfer zcela zapomenut.
Svědectví námořníků
Jak tedy Beneš Knüpfer zemřel? V neděli 20. listopadu 1910 skočil z parníku William do širého moře někde mezi rakouskou Rjekou (dnes chorvatskou) a italskou Anconou. Jadran byl ten den rozbouřený a loď nabrala ve vlnách zpoždění 23 hodin.
„Námořníci vypravovali, že plavba byla velmi obtížnou a parníku hrozilo několikrát nebezpečí, že ztroskotá. V noci vrhl se do moře jeden cestující, aniž bylo ihned zpozorováno, že zmizel," informovala Národní politika v pondělí 21. listopadu 1910. Možná právě toto chmurné počasí považoval malíř za nejlepší kulisu pro svůj čin. Celý život totiž maloval pohledy na rozbouřené moře, v němž pluly nymfy, sirény či najády, občas třeba i na delfínech.
Dvě stě korun námořníkům
Skutečný důvod sebevraždy nebyl nikdy vysvětlen. Bylo však jasné, že se Knüpfer na smrt dobře připravil, v kufru zanechal i dopis na rozloučenou. Bez vysvětlení, proč opouští pozemské radosti.
„V zavazadlech jeho byl nalezen dopis, v němž sděluje, že bere si život z důvodů, jež nechce sděliti, a že mužstvu parníku věnuje 200 korun," uvedl denní tisk. Částka tvořila měsíční plat například úředníka XI. třídy či dvojměsíční mzdu dělníka v cihelně.
Místo do Vídně skok do moře
Knüpfer odjel z Prahy ve čtvrtek 17. listopadu 1910 s tím, že navštíví ve Vídni nemocného bratra. S přáteli se rozloučil v naprostém klidu, nikdo nepozoroval rozrušení. „Na sympatické jeho tváři nezpozoroval nikdo, že v duši umělcově by uzrával plán tak brzkého zániku," přemítala Národní politika.
Dnes víme, že malíř poslední roky svého života nepatřil v Praze mezi nejžádanější umělce, byť byl stále uznáván jako žijící velikán. Pryč však byla jeho sláva z konce 19. století, kdy jeho obrazy kupoval i císař František Josef I., jenž vlastnil například jeho plátno Souboj tritonů. V té době Knüpfer vlastnil ateliér v Římě a dosáhl evropského úspěchu. Češi mu říkali „vodní malíř", Knüpfer miloval Jadran a jeho dílo tvoří skoro výhradně mořské motivy.
