Abnormální hic
Pražané ve čtyřicetistupňovém vedru bojují o sodovku

29. červenec 1911: Před Zátkovou továrnou se strhla bitva o sodovou vodu. Následkem veder umřelo několik Pražanů přímo na ulici.

Stoleté vedro, které v létě roku 1911 postihlo české země, si vybralo další oběti. V sobotu 29. července 1911 tropická horka nepřežil například šafář ze Smíchova. "Účinky nesmírných veder začínají býti povážlivé. Pod úžehem slunce klesl 52letý Václav Tuháček, šafář v ohradě firmy Váňa a Ulbert na Smíchově, a v bezvědomí byl vezen do všeobecné nemocnice. Nepřivezli však nebožáka živého, neboť na cestě zemřel."

Stávkující sodovkáři

Na slunci padl ve stejný den i obecní zřízenec Václav Strach, dělník Malín a topič Bárta, všichni byli v bezvědomí odvezeni do nemocnice, kde za několik hodin umřeli. Ve dvě hodiny odpoledne bylo v Praze 35 stupňů Celsia ve stínu.

Ve stáncích se sodovou vodou se ovšem nebylo možno občerstvit, neboť ve fabrice největšího pražského výrobce sody se stávkovalo: "Hostinští a maloobchodníci mají již kolik dní potíž s nedostatkem sodové vody, poněvadž v Zátkově továrně stávkují kočí. Nával do továrny je tak velký, že vozíky zatarasily nejen celé nádvoří, ale i ulici, že elektrická dráha nemohla jezditi."

Rozlícení hospodští a hokynáři pokřikovali na stávkující dopravce továrny a zároveň se hádali i mezi sebou o místa ve frontě na sodu. Rozjitřený dav musela několikrát uklidňovat policie.

Den za dnem přicházejí nové zhouby

Před vedrem Pražané utíkali na letní byty, ovšem příliš si nepomohli, jak dosvědčuje následující zpráva z Klánovic: "Zdejší villegiatura, letos hojně pražskými rodinami navštívená, postižena krutě suchem a parnem. Teplota dosahuje v hodinách poledních již řadu dní 46° C na slunci a ochlazuje se v noci pouze na 23° C, a každým novým jitrem počíná výheň znova. Poněvadž v krajině zdejší již po 11 týdnů nesprchlo, jest veškerá vegetace spálena a stromoví počíná žloutnouti."

Situaci na českém venkově asi nejlépe charakterizovala tato poznámka: "Den za dnem přicházejí nové a nové zhouby, tak že již začíná býti z úpalu slunečního hrůza."

Na Labi se zastavila lodní doprava už i v nejvodnatějším úseku u Hřenska. Kvůli nedostatku vody se zastavilo mnoho továren a jejich zaměstnanci zůstali bez mzdy. Přibývalo požárů ze sucha, hořelo například v Nivnici u Uherského Brodu, kde nebylo čím hasit. "Oheň se pro nedostatek vody rychle rozšířil a zničil 20 domů."

Ve Vídni v sobotu 29. července 1911 ještě doutnalo vyhořelé nákladní nádraží Severní dráhy a hasiči počítali zraněné: "Zraněno bylo celkem 19 osob, z nichž dva hasiči byli těžce popáleni."

Jako bych byl v bezprostřední blízkosti žhavých kamen

"Na Rohanském ostrově v Praze zcepeněl následkem slunečního úpalu kůň p. císařského rady Ronze. Na vrchu Kolčavky v Libni vzňala se od jisker z lokomotivy suchá tráva."

A teď zpravodajství z vyprahlého okolí Kamenice nad Lipou: "Zde není pamětníka strašného vedra nynějšího. Již několik dní ukazuje teploměr 46° C. Obilí, jetele i otavy jsou úplně vyprahlé. Bramborů také nebude, neboť pro velké sucho hynou již natě. Pšenice stiženy zelenoočkou, vodní mlýny úplně stojí. Mnohé obce jsou úplně bez vody a musí ji dovážeti z dalekých rybníků."

A nakonec jednou autentické svědectví z Červeného Kostelce: "Dne 29. července o 1. hod. 30 min. odpol. ukazoval teploměr na zahradě ve slunci 51° C. Měl jsem černý kabát na sobě a již za tu maličkou chvilku cítil jsem, jako bych byl v bezprostřední blízkosti žhavých železných kamen. Musil jsem uprchnouti. Fazole za tento den, ač byly třikrát zalévány, do večera nadobro uschly."