Emigrace
Spojené státy vyhošťují nemocné rakovinou, blbce i slepce

17. listopad 1911: Imigrační úřady nedovolují vstup na území Spojených států také neprovdaným těhotným ženám.

Zlatému snu o Americe věřily před sto lety statisíce obyvatel Rakouska-Uherska. Jen přes rakouský přístav Terst odcestovalo za "velkou louži" v roce 1911 na dvacet tisíc obyvatel monarchie a další tisícihlavé zástupy využívaly lodní spojení z Brém či Hamburku.

Na lodi umíraly děti

Už cesta parníkem bývala drastická a před sto lety ji ne každý přežil, jak dokazuje dopis, který redakce Národní politiky otiskla 17. listopadu 1911. Je to vlastně přepis z deníku, který si na lodi Kronprinzessin Cecilie z Brém do New Yorku vedl jistý Josef Šmejkal.

"Jest to již osm dní, co loď naše opustila Brémy, a teprve zítra dorazíme do Nového Yorku. Cesta bude trvati devět dní, tj. o dva dny více, než měla. Příčinou zdržení jest obrovská bouře, jaká již léta se neudála. Loď, ač jest to obr 216 m dlouhý, mající stroje o 45 000 koňských sil, byla hračkou v rozbouřeném moři. Vlny utloukly na přední palubě zábradlí a schody. Všude bylo slyšeti hojnost pláče a nářku; stačí k tomu uvésti, že na lodi jest 1500 cestujících, většinou ženy a děti. Jede s sebou dosti Čechů, mezi nimi i naše slavná krajanka Ema Destinnová. Bouře trvala plných osm dní a my po celou tu dobu nemohli na čerstvý vzduch, vše bylo uzavřeno. Dovídám se právě, že na lodi zemřelo několik dětí. Prodělal jsem na moři již četné bouře, podobné cesty jsem však ještě nezažil."

Amerika nestála ani o mrzáky

Jenže ani takováto strastiplná cesta nemusela býti odměněna vstupenkou na půdu Spojených států amerických. Imigrační úřady totiž přistěhovalectví stále více omezovaly. Zatímco kolem roku 1890 se do Ameriky dostal prakticky každý, kdo připlul z Evropy, na podzim roku 1911 už platila poměrně přísná opatření.

Lodní společnost Austro Americana, které zajišťovala velkou část osobní dopravy mezi Rakousko-Uherskem a USA, proto po celé říši distribuovala letáky "Kdo nesmí do Ameriky". Vydání letáku firma zdůvodnila následovně: "Vzhledem k tomu, že vzdor výstrahám našeho cestovního oddělení odjíždí mnoho cestujících do Ameriky, aniž by byli řádně informováni, a kteří pak v mnoha případech bývají vráceni."

A kdo vlastně nesměl do Spojených státu amerických? Třeba lidé, kteří onemocněli rakovinou, což se dnes jeví jako hodně nehumánní kriterium. "Ve smyslu amerického zákona nepřipouštějí se do Ameriky lidé stižení těžkými neduhy (souchotě, rakovina, trachom) a jinými nezhojitelnými, jakož i zošklivujícími nemocemi; slabomyslní, blbci, slepci, hluchoněmí, mrzáci; osoby trestané pro sprosté zločiny, prostitutky, práce neschopní starci a stařeny, neprovdané těhotné ženy, nemajetné a neprovdané ženy s dětmi, slovem osoby takové, u nichž je obava, že by připadly státu na obtíž."

Další podmínkou při vstupu do Ameriky byla hotovost 25 dolarů (125 korun rakouské měny).