Atentát
Střelba v parlamentu. Obětí měl být ministr spravedlnosti

5. říjen 1911: "Rány směřovaly k nám, a tak po prvním překvapení strnule sedící ptali jsme se jeden druhého, nejsme-li zasaženi," líčili poslanci útok ve sněmovně.

Nazdařbůh střílel 5. října 1911 přímo v budově rakouského parlamentu (říšské radě) ve Vídni Nikolaj Njeguš Vavrak z dalmatského Šibeniku. Na diváckou galerii usedl tento truhlářský dělník v černé košili a červené kravatě zřejmě s myšlenkou, že zvrátí politický řád v monarchii. "Ať žije socialismus!" vykřikl a počal pálit z browningu. Útočník později přiznal, že obětí měl být ministr spravedlnosti Victor Hochenburger.

Málem zasáhl budoucího premiéra

Atentátník pětkrát vystřelil, šestá kulka se zasekla. Jen shodou šťastných náhod nikoho netrefil, ač náboj letěl i těsně kolem hlavy poslance a pozdějšího československého premiéra Františka Udržala. "Z revolveru Njeguš vypálil zprvu jeden náboj, který přeletěv skupinu křesťanskou-sociálních lavic, odrazil se od lavic zapisovatelů. Další čtyři rány pak vystřelil na ministerskou lavici a jeden z těchto nábojů zasvištěl kolem hlavy poslance Udržala a odraziv se ode zdi spadl na rameno ministru vyučování," vylíčil atentát pražský tisk.

Šokovaní poslanci se vůbec nevzmohli na odpor. "Rány směřovaly k nám, a tak po prvním překvapení strnule sedící ptali jsme se jeden druhého, nejsme-li zasaženi. Vzrušeni díváme se k útočníkovi. Vidíme, že tento klidně mizí ve dveřích," citovala Národní politika zážitky poslance Lisého.

Svědek: "Zdařilo se mně revolver mu vyrvati."

Atentátník byl nicméně okamžitě zatčen. Bezprostřední dojmy z místa činu se totiž dosti odlišovaly, svědkové se třeba nebyli schopni shodnout ani v tom, jakou barvu měla útočníkova košile.

Toto je svědectví, které přinesl pražský deník Národní listy: "Domovník a železniční zřízenec Reibich, jenž útočníka zadržel a vyrval mu revolver, vylíčil scénu takto: - Dlel jsem dnes odpoledne asi ¾  2 na druhé galerii parlamentu, když bezprostředně přede mnou vytáhl mladý muž dosti velký modrý revolver, namířil jím a rychle vypálil z něho 5 ran do sálu, a to směrem k lavici, na které seděl ministr spravedlnosti. Zatímco rány padaly, slyšel jsem ve svém okolí výkřiky 'Sláva sociální demokracii' a jiné. Okamžitě jsem vyskočil, uchopil muže, srazil mu ruku s revolverem a táhl mu ji nazad. Mladík – bezvousý a černé vlasy splývaly mu hluboko do čela – byl oděn v modré dělnické košili a obličej jeho prozrazoval rozháranost. Třímal stále revolver pevně v ruce a veškeré pokusy, aby zbraň byla mu vyrvána, se nezdařily. Zatím několik sluhů a návštěvníků galerie obklopilo útočníka a vyvedlo ho ze sálu. Muž držel stále ještě revolver. Teprve, až vyvedli jsme ho ze síně, zdařilo se mně revolver mu vyrvati. Odevzdal jsem zbraň na blízku stojícímu nadporučíkovi a eskortoval jsem ho na policii."

Tříska zranila ministra školství

Jak už řečeno, atentátník nikoho netrefil, ministr vyučování baron Karl Stürgkh byl přesto lehce poraněn, neboť ho zasáhla tříska z parlamentní lavice, která se odštípla od jedné ze střel.

Motiv útočníkova činu nebyl nikdy uspokojivě vysvětlen, Nikolaj Njeguš Vavrak u soudu mimo jiné tvrdil, že chtěl zastřelit ministra spravedlnosti, neboť se při projednávání zákonů ušklíbal.

Střelec podle všeho nebyl psychicky zcela zdráv, lékařská komise ho ale uznala jako zcela zodpovědného za jeho činy. Důvodů, proč střílel zrovna na ministra spravedlnosti, mohl mít několik. Ministr Hochenburger byl například částečně zodpovědný za masakr, který se ve Vídni odehrál 17. září 1911, kdy byla brutálně rozehnána protidrahotní demonstrace. Vůbec poprvé od revoluce v roce 1848 se střílelo do manifestantů a tři dělníci zahynuli. Akci organizovala sociální demokracie, k niž se střelec svými zmatenými výkřiky přihlásil, nicméně sociálnědemokratičtí předáci se od atentátu distancovali a střelce označili za nepříčetného jedince.

Dvacetiletý Nikolaj Njeguš Vavrak byl odsouzen do vězení na sedm let, zemřel však ještě před vypršením trestu.