2. březen 1911: Právě před sto lety se v Praze objevila první žena v kalhotách a Pražané ji chtěli zlynčovat. Vídeň proti ženským kalhotám demonstrovala.
Móda dámských kalhot se zrodila v roce 1911, přičemž první střihy dámských kalhoty byly inspirovány baňatými tureckými nohavicemi. První žena v "tureckých kalhotách" se do ulic Prahy odvážně vypravila na počátku března, aby 8. března 1911 sepsala svoje "týden staré" otřesné zážitky pro liberální deník Národní politika.
Vo co de!
"Do smrti na tu procházku nezapomenu," začínala Pepča H. svoje vyprávění. "Ještě dnes zotavuji se. Věru, že turecký sultán by nemohl způsobit v Praze větší poplach než ta moje kalhotová sukně, pravá francouzská z Paříže," pokračovala zaměstnankyně luxusního módního domu U pařížského dvora na Ovocném trhu. Kalhoty jí přivezl z Paříže majitel podniku Hugon Deymel a vyzval Pepču H., aby v centru Prahy vyzkoušela tolerantnost Pražanů.
"Kalhoty! Koukejte, ona má kalhoty," slyšela Pepča H., jakmile vyšla do ulic. "Neptejte se, jak mi bylo. Dav stále rostl, chodci tlačili se mi do cesty. Poznámky se sypaly." Staromilští Pražané v anonymním davu prý nešetřili oplzlostmi, chvílemi to vypadalo na lynč. "Vo co de!" Útočili na dívku pražští "pepíci", kteří dívku i fyzicky pošťuchovali. Ta ale na Václavském náměstí naštěstí narazila na otevřená vrata. "Na sta nohou za bouřlivého jásotu pustilo se za mnou. V tom vidím před sebou jako spásu domovní dveře." V domě narazila na galantního obchodníka, který objednal fiakr a ženu v kalhotách odvezl zpět do firmy na Ovocném trhu.
V pátek 3. března 1911 přinesla Národní politika obdobný příběh z New Yorku: "Z Nového Yorku se oznamuje, že první objevení se kalhotové sukně na ulicích provázeno bylo týmiž výkřiky nevole jako ve městech starého světa. Dáma, jež měla dosti zmužilosti, že objevila se v novém úboru na Broadway, byla nucena hledati útočiště v taxametru a prchnouti před davem hlučícím a hrozícím."
V Budapešti vyhnány z opery
V Budapešti bylo kvůli kalhotám dokonce přerušeno představení v opeře. Příběh se stal rovněž v pátek 3. března 1911, kdy se dvě dámy odhodlaly přijít do opery v kalhotových sukních.
"Najednou někdo zvolal: To jsou kalhoty! Okamžitě celé hlediště počalo volati: Pryč s kalhotovými sukněmi! V tom šla již opona nahoru, ale nemohlo se začít hrát, protože urážlivé výkřiky a hlasitý posměch nechtěl ustati. Všechno vstávalo, všechna kukátka se obracela na dámy a řev byl takový, že nakonec, po půlhodině neustálého bouření, musila býti spuštěna opona a sám řiditel divadla vyzval nejzdvořilejšími slovy obě dámy, aby prominuly, že jim všechno zaplatí, ale aby ihned opustily divadlo. Nezbylo jim nic jiného."
Zákaz vstupu v kalhotách vydala i petrohradská divadla. Ve Vídni se proti kalhotám dokonce několik dnů spontánně demonstrovalo. "Z Vídně. 7. března. Také včera zde byla velká demonstrace proti módě kalhotové. Dvě dámy byly nuceny uprchnouti do jednoho domu, kam jim byly přineseny šaty, aby se mohly převléci."
Tolerantní Plzeňáci, upjatí Němci
Nejméně prudérní byla kupodivu Plzeň, možná permanentně otupělá výborným pivem. Do ulic jako první vyrazila v kalhotách slečna Homolová z tamního módního obchodu, a to ve čtvrtek 9. března 1911. "Slečna Homolová klidně promenovala několik hodin, budíc zájem obecenstva pro novou módu. Slečna nebyla nikým obtěžována. Obecenstvo plzeňské dokázalo svoji vyspělost."
Zato v převážně Němci obývaném Mostě byly ženské kalhoty v půli března 1911 policejně zakázány: "Docházelo na ulicích k četným výtržnostem, které nabyly rázu skandálního, že policie kalhotové procházky dam zakázala." Podobně postupovala policie i v německých Drážďanech. Tady bylo nošení kalhot dokonce zakázáno i zpěvačce Bauerové, která v nich vystupovala v místním kabaretu.
První dámy v kalhotách v Teplicích způsobily 14. března takový povyk, že rozvášněný dav poplašil koně a fiakr se vzápětí srazil s omnibusem.
Zrůdné kalhoty a české vyčkávání
V katolické Neapoli byly dámské kalhoty prohlášeny za zrůdnost. Tamní dámy v kalhotách byly opravdovými hrdinkami. "Na ulice se objevily dvě mladé dámy v kalhotové sukni. Jakmile je dav zočil, vrhl se na ně a strhal jim šaty z těla," líčila Národní politika z července 1911. Kvůli kalhotám se v Neapoli i střílelo, při šarvátce dokonce zahynul jeden mladý muž.
Praha si ale do léta roku 1911 na kalhotové sukně zvykla. Když se několik dam objevilo v půli července v kalhotách na velké matiční slavnosti v Michli, už nikoho nepohoršily. I tisk už kalhoty pouze decentně komentoval jako "přitažlivý rozmar paní Mody" a "objev sezony".
I tak se jen málokterá Češka odvážila v kalhotách do ulic. "Většina dam zujímá vůči novince opatrné stanovisko vyčkávací. Všem se nechce do boje. Počkají, až zda se nová moda ujme," odhadoval fejetonista Národní politiky. Běžnou součástí dámského šatníku se ale kalhoty neměly ještě dlouho stát.
