Naposledy se sešla s novináři, aby jim odpověděla na otázky týkající se tří nejhorších let jejího života. Tereza Pergnerová otevřeně popsala, jak v těžké závislosti na heroin porodila syna i jak kvůli penězům na drogy udělala sérii snímků pro pornočasopis. Prý se takto novinářům zpovídá naposled. Nyní je téměř deset let čistá a víc se už k minulosti nechce vracet.
Jak jste se stala závislou na heroinu? Kdy jste si dala první dávku?
Mluvíme o letech 2000 až 2003. Začala jsem se pohybovat mezi lidmi, kteří s drogama měli problém. Poznala jsem kluka, Františka (otec jejího syna Samuela, pozn. red.). On bral heroin a já mu strašně toužila pomoct. Věřte mi, byla jsem přesvědčená, že to dokážu. Ne, netrvalo dlouho a heroin jsem si sama dala. Půl roku nato jsem zjistila, že jsem těhotná.
Brát heroin jste ale nepřestala ani tehdy...
Domnívala jsem se, že je to takový motiv, že to prostě zvládnu. Je to o pokoře, já si připadala výjimečná, že jestli takové motivy nefungují pro ostatní feťáky, pro mne ano. Není to pravda. Přišla jsem na to, že jsem stejně mrňavá, stejně zranitelná jako kdokoli jiný.
Co považujete za nejhorší okamžik ve vašem drogovém období?
Není horší okamžik než rodit vlastní dítě a vědět, že vám běží čas absťáku. Probudíte se, máte syna, víte, že se jmenuje Samuel, ale jediný, co skutečně řešíte, je, že nemáte dávku a že ji brzo budete muset mít. Věřím, že se jednou setkám se sestřičkou, které jsem tehdy večer asi se třiceti stehy na břiše namluvila, že musim urgentně jet domů, protože se tam něco přihodilo, a odjela jsem si sehnat dávku. To považuji za největší úpadek. Čert vem to, že vás někde vyfotěj se stříkačkou v ruce, čert vem to, že jste sám před sebou za lháře. Ale vtáhnout do toho nového malého člověka, to je na celý život.
| Tereza Pergnerová v současné době moderuje show Farma na Nově. O klíčových okamžicích svého života promluví i na obrazovce. Její otevřenou zpověď v přímém přenosu odvysílá Nova v úterý 26. června od 22.50 hodin ve speciálním vydání nočních Televizních novin. Otázky budou moci během přímého přenosu pokládat i televizní diváci. |
Jak jste se vyrovnala s tím, že Samuel byl po narození vlastně závislý na drogách?
Špatně, to jsou věci, které nikdy nemůžete popřít, nemůžete je ani zabalit jako kus papíru a hodit je do koše. To je prostě pravda, kterou mi kdokoli kdykoli, stejně jako vy, může hodit na stůl a já se toho musím chopit.
Vzpomněla jste si na to, když jste rodila podruhé?
To je jasné. Právě proto jsem nastoupila na mateřskou a vybrala si čtyři roky. Protože jsem věděla, že mám ohromný dluh vůči svým dětem, sobě i svému životu. A musím říct, že jsem měla nejkrásnější těhotenství, jaké si umíte představit. Teprve s Natálkou vím, o co všechno jsem přišla u Sama.
Je to na něm nějak znát?
Nějakou boží silou, a to bych se měla každý den klanět, naštěstí ne. Znát ale je, že jsme si k sobě dlouho hledali cestu. Musela jsem si ji vydřít. To ale už nezměním.
Heroin určitě není levná věc. Kolik jste za něj za ty tři roky závislosti utratila?
Všechny peníze mi protekly žilou. Nejdřív peníze a potom i materiální věci. Auto i byt. Všechny věci, které člověk měl, prostě padly na heroin.
Kvůli penězům jste nafotografovala i sérii snímků pro pornočasopis...
Bylo to snad nejhorší focení, jaké člověk může zažít, protože já jsem ve velmi konzervativní a stydlivý člověk. Domnívala jsem se, že investuji svůj stud a dostanu za to peníze. Ale uvažovala jsem velmi tupě. Nenapadlo mě, že tím ohrozím celý svůj život, svoji rodinu i své děti.
Kolik jste za fotografie dostala?
Prodala jsem svou pověst a ta cena byla velmi nízká, tři miliony korun. Z hanby jsem pak odletěla na Kanárské ostrovy, ale vrátila jsem se ještě s větší závislostí. Takže to focení nepomohlo vůbec ničemu. Říct, že už to nikdy neudělám, je málo. Jestli jsem měla něčemu posloužit, tak mladým holkám, kterým vzkazuju, že všechny nabídky, které slibují rychlý a báječný zisk, je vždycky doběhnou. Od té doby jsem sama nenašla odvahu se na ty snímky podívat. Jsem přesvědčená, že by se mi zvedl žaludek.
Jak se vám podařilo ze závislosti dostat?
Začala jsem se nenávidět, protože se mi to dlouho nedařilo, i když jsem procestovala snad všechny léčebny. Až po třech letech, kdy jsem si myslela, že už se nikdy nezvednu, jsem nastoupila na detox do Plzně. Mohla jsem tam kouřit, a byť je to triviální věc, tak proto, že jsem mohla mít cigarety, jsem to vydržela. Po léčebně jsem pokračovala ještě do komunitního centra.
