Generální ředitel ČRo
Zavoral: Odlehčené povídání s politikem do Rozhlasu patří

"Je zajímavé, že pokud dnes něco politiky napříč stranami spojuje, je to neochota zvyšovat koncesionářské poplatky," říká generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. V rozhovoru se zastává moderátora Luboše Xavera Veselého a také říká, že není spokojen s celkovou poslechovostí jím řízeného rádia.

Český rozhlas je plný pozoruhodných osobností. V minulosti se řešil pan Janek Kroupa a jeho reportáže, v současnosti je mediálně sledovaný Luboš Xaver Veselý a jeho rozhovory, zejména ten s premiérem Andrejem Babišem. Jak jste vnímal kritiku, že moderátor rozhovor nezvládl a Babiš si z něj udělal politickou agitku?

Český rozhlas se svého moderátora na základě důkladného zvažování všech okolností zastal. To je první fakt. Druhým faktem je, že se touto kauzou zabývala i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. A ta konstatovala dvě věci: nejpodstatnější je, a to prosím bych třikrát podtrhnul, že v pořadu Xavera Veselého nebyl porušen zákon. Druhým faktem je, že podle Rady moderátor občas dal panu premiérovi větší prostor k sebeprezentaci, ale to je do značné míry i otázkou dramaturgie a pojetí pořadu.

A vy jste daný rozhovor slyšel? Co si o něm myslíte?

Pustil jsem si jej dvakrát. Xaver Veselý se hodně snažil o to, aby premiéra udržel v předem stanoveném rozsahu: mimo politiku, aby šlo o odlehčené povídání s politikem, a to pro skupinu posluchačů, na kterou cílí regionální stanice. Tedy pro lidi, které zajímá, jaký má Andrej Babiš život, co dělá ve volném čase, jak stíhá rodinný život a podobně. Pan premiér se chvilkami snažil od tématu utéct do politiky. Stejně tak ale moderátor vždy stočil řeč zpátky k meritu rozhovoru. Já na něm tedy nakonec nespatřoval nic závadného. Pro jistotu jsem si ale nechal vypracovat analýzu od mediálních expertů. A i ti podobně jako Rada konstatovali, že nebyl porušen ani zákon, ani Kodex Českého rozhlasu. Moderátor podle analýzy jen mohl být občas ve snaze o odpolitizování rozhovoru rychlejší a ráznější.

Nepomohlo by, kdybyste do podobných odlehčených rozhovorů politiky vůbec nezvali?

To jsme samozřejmě řešili nejen ve vedení Rozhlasu, ale i s vedením jednotlivých stanic a zpravodajství. A nakonec jsme se shodli, že když děláme rozhovory s herci, zpěváky, lékaři, vědci, byznysmeny a podobně, že politici do této sféry známých osobností také bezpochyby patří. A že je pro posluchače atraktivní, aby se o známém politikovi dozvěděli něco víc než jen politické názory. Mimochodem, rozhovor s panem Veselým měli i vrcholní představitelé jiných významných politických stran. Hosty byli Petr Gazdík, Alexandr Vondra, Petr Fiala a další. Jediný, koho jsme ale museli v takové míře řešit, byl právě Andrej Babiš.

Moderátor Veselý si ale následně začal vyřizovat účty. Nejdříve vyškolil reportérku ČT. Následně se pustil do internetového blogu Hlídací pes, na nějž reportérka odkazovala a který rozhovor s Babišem hlasitě kritizoval. To jste vnímal jak?

To už byla jeho soukromá aktivita. Zaznamenal jsem ale, že vámi zmíněný Hlídací pes následně publikoval, že jeho kritice dala za pravdu Rada Českého rozhlasu. Netuším, na základě čeho tato interpretace vznikla. Faktem totiž je, že Rada ČRo vzala na vědomí naše vyjádření. Neboli všechny regulační orgány se usnesly, že k žádnému porušení zákona nedošlo. Jediný, kdo se vyjádřil kriticky, byl pan místopředseda rady Jiří Vejvoda, který ale nekritizoval konkrétní rozhovor, ale jen dal v úvahu, zda do zábavného pořadu tohoto typu patří politici. Takže netuším, po jakých zasedáních Hlídací pes jezdí, ale očividně byl na jiném, než kam jsem byl pozván já.

Každá domácnost, která drží rozhlasový přijímač, musí měsíčně platit Českému rozhlasu poplatek ve výši 45 korun. Vy jste několikrát uvedl, že by se měl zvýšit. Proč?

Poplatek v této výši je zaveden už od roku 2005. To znamená, že už 14 let ignorujeme jakoukoli inflaci, která podle našich propočtů způsobila dnešní reálnou hodnotu onoho poplatku, tedy zhruba 33 korun. A z těchto peněz platíme 20 stanic vysílajících 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Řekněme si, jakou skutečnou hodnotu dnes má 45 korun měsíčně - za to si dnes v centru Prahy nekoupíte ani kávu. A to přitom ceny za všechno šly nahoru: více platíme za energie i za technické vybavení. Přitom nesmíme zaspat - stále pracujeme na nových věcech, rozvíjíme současné projekty. Problémem ale je, že zaostáváme v platových podmínkách, což se následně projevuje v odlivu kvalitních zaměstnanců ke konkurenci. A to nemluvím jen o redaktorech či dramaturzích. Z Rozhlasu dnes za lepším odcházejí dokonce i údržbáři.

Politici jsou ale vesměs proti zvyšování poplatků. Snažíte se je přemluvit?

Těch jednání, veřejných diskuzí a debat byla celá řada. A je zajímavé, že pokud dnes něco politiky napříč stranami spojuje, je to neochota zvyšovat koncesionářské poplatky. Ale já si troufnu říci, že kdybychom se zeptali posluchačů a příznivců Českého rozhlasu, tak že by navýšení třeba o pět korun, o něž žádám, pro ně nebyl žádný problém. Skousli by to právě s vidinou toho, co všechno naše instituce dělá. Podle mého názoru by stálo za to, udělat nějaký větší průzkum, zda by česká veřejnost souhlasila s navýšením koncesionářských poplatků. A třeba by byli i politici překvapeni, kolik lidí by to podpořilo.

Nebylo by logičtější nejdříve šetřit a pak chtít peníze od lidí? Proč nezačnete výdajovou stránkou rozpočtu?

Už dnes zhruba 60 procent našeho rozpočtu činí mzdové náklady. Výraznou položkou jsou výdaje na techniku - například na vysílače. Nechováme se rozhazovačně a každou korunu několikrát zvažujeme, kde ji utratíme. Ale naštěstí ještě nejsme v situaci, kdybychom museli činit nějaké významné personální změny, jako je masové propouštění.

Propouštěním byste ale ušetřili. Opravdu musíte mít 1400 zaměstnanců?

Český rozhlas je jako každé médium postavený především na lidech, zaměstnancích. V minulém roce jsme snížili počet pracovních míst o více než stovku - šlo z velké části o zrušení neobsazených míst. Z další části šlo o optimalizaci pracovních míst tam, kde bylo možné dané činnosti zajistit jiným způsobem, například externě. K tomuto kroku jsme sáhli mimo jiné proto, abychom mohli našim zaměstnancům zvýšit platy, udržet je v Českém rozhlasu a udržet také naši konkurenceschopnost na trhu práce. Nyní již žádný podobný krok neplánujeme.

Kvalita se dá hodnotit různě. Vaše úspěšnost se měří prostřednictvím dat Radioprojektu, tedy oficiálního výzkumu poslechovosti rozhlasových stanic. Jak jste s výsledky, které se publikovaly minulý týden, spokojeni?

Samozřejmě mě těší výsledek Radiožurnálu, který si opět polepšil a je stále druhou nejposlouchanější stanicí v České republice. Méně spokojen jsem s výsledky ostatních stanic. Stále také čekáme, jakým způsobem se odrazí naše úsilí věnované stanici Dvojka, která prošla řadou nutných a poměrně velkých změn. Dávám tomu ještě čas a budu hodně zvědavý na další, únorové měření. Je ale také třeba říci, že kromě Radioprojektu jsou pro mě velmi důležité naše výsledky v on-line prostředí, kde konzumuje náš obsah čím dále více lidí. Tyto ukazatele považuji za stejně důležité.

Na čem aktuálně pracujete?

Druhé pololetí 2019 se tematicky věnujeme výročí třiceti let od sametové revoluce. Připomněl bych dvě zásadní věci, které jsme v rámci výročí představili. Tou první je projekt Rozděleni svobodou, kdy jsme realizovali obrovský sociologický průzkum. Podle mého názoru jde o vynikající sondu do české veřejnosti a do toho, jak se mění v čase.

O průzkumu se hodně psalo. Čechy jste v něm rozdělili do šesti skupin, například na nastupující kosmopolitní třídu nebo zajištěnou místní třídu. Ale někteří významní sociologové se ozvali, že toto dělení také není tak úplně povedené. Nebyla to jen snaha Rozhlasu o zviditelnění se?

Je pravda, že výsledky průzkumu hojně citovala i ostatní média. O zviditelnění by možná šlo v případě, kdy by pro nás zveřejněním výsledné zprávy vše skončilo. Ale my jsme v naší snaze pokračovali. Náš zpravodajský portál například provedl sérii rozhovorů s typickými zástupci z daných kategorií. A také jsme realizovali sérii debat. Té finální, věnující se bydlení či vzdělávání, se zúčastnili předsedové všech stran zastoupených v Poslanecké sněmovně, včetně premiéra Andreje Babiše. Tady jsme se snažili přijít na to, zda jsou političtí lídři schopni trochu vizionářského nadhledu a shodnout se na něčem, co by české společnosti pomohlo. Nebo zda i v tomto případě, kdy řešíme konkrétní, avšak nadčasová témata, zabřednou do předvolebních politických témat. Bohužel se při debatě ukázalo, že správná je spíše ta druhá varianta.

A ten druhý hlavní projekt k třicátému výročí sametové revoluce?

Velmi hrdí jsme na uspořádaní mezinárodní konference Evropa bez železné opony: 30 let svobody. Hlavními řečníky byli bývalý polský prezident a laureát Nobelovy ceny míru Lech Wałęsa, bývalý český premiér a prezident Václav Klaus. Konference se zúčastnila také bývalá diplomatka a kandidátka na slovenskou prezidentku Magda Vášáryová, spoluzakladatel strany Fidesz Tamás Deutsch a šéfredaktor deníku Gazeta Wyborcza Adam Michnik. Nejde však jen o obsah, ale samozřejmě také o technické inovace. Tady se můžeme pochlubit tím, že už osmdesát procent území České republiky je pokryto signálem DAB plus, tedy digitálním signálem, který je nástupcem klasického FM analogového vysílání. Do příštího roku plánujeme pokrytí 95 procent.

Vaše instituce absolvovala mezinárodní hodnotící proces. Hodnotitelé jmenovaní Evropskou vysílací unií ve Štrasburku měli říci, jakým způsobem naplňujete veřejnou službu. Kromě chvály nechyběla ani kritika. Jak jste se s ní vyrovnali?

Zpětně jsem velmi rád, že jsme do tohoto hodnocení šli. Mnozí mi to vyčítali - Český rozhlas do něj totiž vstoupil dobrovolně a mnozí mí kolegové nechápali, proč se chci nechat hodnotit, když nemusím (úsměv). Ale pro mě to je důležité. Nechtěl jsem si totiž vystačit s analýzou od nějakých českých odborníků, kteří nás budou hodnotit v kontextu tuzemského mediálního prostoru. Mým cílem bylo opravdu objektivní hodnocení od mezinárodních autorit, kteří nás mohou svými doporučeními posunout zase trochu dál. A to jsme dostali. Pokud jde o kritiku: hodnotitelé se například pozastavovali nad tím, zda pro médium veřejné služby je podíl na trhu ve výši 23 procent dostatečným číslem...

A je pro vás dostatečným číslem?

To rozhodně není. Ale pro mě osobně jejich výtka hodně znamenala. Protože kdykoli někde promluvím o nutnosti zvyšování poslechovosti, vždy se najde nějaký expert nebo novinář, který hned začne bouřlivě protestovat, že pro veřejnou službu je klíčové jiné kritérium než poslechovost. A tady lidé, jako jsou zástupce ředitele Radio France, regionální ředitelka ORF či generální ředitel Radio Bremen ARD, jasně uvedli, že poslechovost musím vnímat jako prioritu. A já se tím hodlám řídit. I když samozřejmě dodávám, že poslechovost musí růst ruku v ruce s kvalitou a nikoli, aby šlo o rozevírající se nůžky.

Co pro to děláte?

Vrhli jsme se na ty stanice, které podle nás mají velký potenciál, ale nedostatečné výsledky. Mnoho měsíců jsme se věnovali Českému rozhlasu Dvojce. Programové schéma doznalo výrazných změn. Přišla řada nových osobností a hodně si od toho slibujeme. Totéž se aktuálně děje i na Vltavě, která si prošla změnou šéfredaktora a nyní ji měníme jak po stránce programové, tak personální. Ty cíle, které jsme si stanovili, nejsou snadno dosažitelné. A to i z důvodu, že jen těžko naleznete v Evropě fragmentovanější rozhlasový trh, než je ten český. Na deset milionů obyvatel tu funguje stovka rádiových stanic.

Posílením Dvojky můžete přebrat od konkurence diváky v produktivním věku, Vltava je oblíbená mezi staršími posluchači. Nemělo by ale vaše úsilí směřovat k zaujetí mladých lidí?

Objektivně je třeba uznat, že u posluchačů do dvaceti let věku nejsme příliš úspěšní. S mladými se snažíme pracovat, a to už od dětského věku. Proto jsme spustili Rádio Junior, proto jsme velmi posílili Radio Wave. Ale jak vyplývá ze statistik poslechovosti, výsledky nejsou dostatečné. Ostatně i to nám hodnotitelé doporučili: máme mnohem více pracovat s daty, s našimi výzkumy. O našich posluchačích i o lidech, kteří nás neposlouchají, totiž víme řadu věcí. Ale z nějakých důvodů nejsme schopni tyto znalosti zohlednit do každodenního vysílání. Ze zprávy panelu hodnotitelů také vyplynulo, že naše portfolio stanic by mohlo být lépe sestaveno. Že oslovujeme stále stejné skupiny posluchačů: ty zvídavé, s určitým přehledem. Ale nedaří se nám zaujmout lidi s nižším vzděláním, z menších sídel - malých měst a obcí. Ale tito lidé také ze zákona platí koncesionářské poplatky a my jim musíme být schopni nabídnout kvalitní službu. Takovou, aby pro ně byla atraktivní. A to vnímám jako jeden z hlavních cílů pro následující rok 2020.

Rozumím jednotlivým projektům Rozhlasu i potřebám změn na stanicích. Proč ale tolik síly věnujete i věcem, které s rádiovým vysíláním tolik nesouvisí? Myslím tím internetový webový portál, kamery ve studiích, videa, podcasty a podobně. Není to průnik spíše do sféry soukromých médií?

To je samozřejmě velmi legitimní otázka. Souhlasím, že veřejná služba má svá specifika a z logiky věci je naše postavení odlišné od toho, které mají média soukromá. Na stranu druhou, Český rozhlas nelze rozvíjet tím, že budeme provozovat službu jako z osmdesátek. I zákon o Českém rozhlase stanovuje, že musíme být invenční, nastolovat a podporovat nové trendy. A pokud víme, že stále více lidí je on-line, pak i my tu pro ně musíme být on-line. Druhým bodem je, co konkrétně si máme pod veřejnoprávní službou představit. Co je jejím cílem? Jaká má být? Jak ji kontrolovat? Žádná jednoduchá, všeobecně přijímaná definice ve světě neexistuje. V některých státech světa je to řešeno chartou, případně smlouvou mezi médiem veřejné služby a státem. Stát v takové listině definuje, co je pro něj veřejnou službou. Tuzemští politici intenzivně diskutují o České televizi či o Českém rozhlase již delší dobu. Takže je docela možné, že taková charta či smlouva někdy v budoucnu bude jednou z variant, jak veřejnoprávní média ve společnosti ukotvit konkrétněji.

Český rozhlas Radiožurnál, ale také již zmiňovaný web iRozhlas.cz občas bývají označovány za média blízká takzvané pražské kavárně. Mám tím na mysli zejména zaměření zpravodajství. Vnímáte tyto výtky?

Jsem jednoznačně přesvědčen, že zpravodajství Českého rozhlasu je objektivní - a to, pokud jde o rádio i o web. Možná ale narážíte na něco, co ostatně říkám svým kolegům každou chvíli: že nevyrábíme rádio pro sebe, pro našich 1400 zaměstnanců rozhlasu. Protože pokud bychom to tak dělali, oslovujeme jen specifickou sociální bublinu - skupinu vzdělaných lidí, povětšinou dobře zajištěných, žijících převážně v Praze. Ale jak jsem říkal - k tomu sklouznout nesmíme, naším cílem musí být naopak co největší posluchačská základna.

V čem se ve zpravodajství ta "sociální bublina" projevuje?

Práci kolegů ve zpravodajství si velmi vážím. Ale nebudu říkat, že občas nevidím v našem zpravodajství určité mezery. Vy jste zmínil třeba náš web. Najdete na něm hodně politického zpravodajství, což je určitě dobře. Ale některým oblastem se podle mého názoru věnujeme méně, než by si zasloužily. Jako příklady bych uvedl zemědělství či zdravotnictví. Tedy oblasti, jež zajímají právě čtenáře a posluchače ze skupin obyvatelstva, které se nám dlouhodobě nedaří efektivně oslovovat.

René Zavoral (43) Generální ředitel Českého rozhlasu (ČRo). Absolvent Fakulty sociálních věd UK, obor politologie. Od roku 1999 poradce předsedkyně Senátu Libuše Benešové (ODS). V roce 2001 nastoupil do Českého rozhlasu na pozici marketingového a PR manažera, odkud v roce 2005 odešel do Komerční banky. Tam do září 2006 působil v korporátní komunikaci. V říjnu 2006 se vrátil do ČRo, kde zastával mimo jiné pozici náměstka generálního ředitele pro program a vysílání. Mezi jeho koníčky patří zejména cestování, turistika, četba a hudba. Má čtyři děti.