Jsem VyVolený. Nová psychiatrická diagnóza?
26.11.2008 07:30
Jeden pacient přišel na úřad americké federální vlády a dožadoval se ukončení pořadu, ve kterém nedobrovolně účinkuje. Další je přesvědčen, že celý jeho život kdosi potají natáčí a vysílá. Třetí věří, že úplně všechno - zprávy v televizi, jeho psychiatr i léky, které mu předepisuje - je součástí uměle vytvořeného světa, v němž je on sám hlavní hvězdou, podobně jako hrdina deset let starého filmu Truman Show.
Jak informovala agentura AP, čím dál víc lidí trpí poruchou, kterou začali psychiatři diagnostikovat jako Trumanův syndrom: pacienti jsou přesvědčení, že všechno, co prožívají, je mimořádně záludná televizní reality show. Že jejich životy někdo vysílá a diváci se baví na jeho účet.
„Jedno není jasné: Je to jen nová odrůda starého známého stihomamu či makromanického bludu, nebo je to úplně nová porucha způsobená tím, jak moc si naše kultura cení slávy?" ptá se Joel Gold, psychiatr z nemocnice Bellevue v New Yorku.
Za poslední dva roky léčil už pět pacientů, kteří trpěli bludy souvisejícími s televizními pořady typu reality show (u nás například Velký bratr či VyVolení).
Doktor Gold se svým bratrem, který je psycholog, se tématu začali věnovat ve svých přednáškách na lékařských fakultách a na odborných konferencích. Díky tomu se dozvěděli o pěti desítkách dalších psychiatrických pacientů se stejnými příznaky. Bratři na to téma píší vědeckou studii.
Obdobný výzkum běží i na druhé straně Atlantiku: v srpnu vyšel v odborném časopisu British Journal of Psychiatry článek popisující případ šestadvacetiletého poštovního doručovatele, který „měl pocit, že svět kolem něj je poněkud nereálný, jako kdyby byl hlavním hrdinou tohoto filmu (Truman Show)".
Snímek z roku 1998 vypráví příběh Trumana Burbanka (Jim Carrey), který vede vcelku obyčejný život až do chvíle, kdy zjistí, že celá jeho rodina, přátelé i obyvatelé pobřežního městečka, ve kterém bydlí, jsou najatí herci, celé město obrovská kulisa a že celý jeho život je už od narození vysílán v televizi.
Jeho úporná snaha přijít celé záhadě na kloub působí ve filmu dojemně a sympaticky. Pro pacienty s Trumanovým syndromem je však sledování této komedie spíš hororovým zážitkem.
Někteří z nich jsou sice na svou domnělou slávou hrdí, většina však pocitem totální ztráty soukromí trpí. Již zmíněnému pošťákovi britští vědci diagnostikovali regulérní schizofrenii, jeden z pacientů doktora Golda byl odhodlán spáchat sebevraždu, pokud se mu z domnělé reality show nepodaří odejít.
Utkvělé bludy mohou být příznak různých duševních a neurologických onemocnění včetně Parkinsonovy a Alzheimerovy choroby. Vyvolat je může také pravidelné užívání některých léků. Psychiatři se relativně často setkávají s případy, kdy jsou lidé přesvědčeni, že jejich rodinu a blízké někdo vyměnil, případně že se setkávají stále dokola s jedním člověkem, který na sebe bere různé podoby.
Ale trumanovské bludy jsou podle Golda naléhavější a rozsáhlejší. Jejich oběti je nevztahují jen na několik jednotlivých lidí ze svého okolí, nýbrž na lidskou společnost jako celek.
Lékaři řadí bludy do různých kategorií. Mezi nejznámější a nejstarší patří pocit, že je člověk pronásledován. Jak se mění kultura a technologie, mění se i konkrétní podoba bludů. V poslední době vědci narážejí na více případů souvisejících s internetem, například jedna pacientka z Austrálie věří, že je chodící webovou kamerou a všechno, co vidí, se přenáší na internet.
Reality show a internet směšují soukromé s veřejným a vytvářejí tak silný tlak na lidi, kteří těžko vycházejí s ostatními, myslí si Ian Gold, profesor filosofie a psychologie z McGillovy univerzity v Montrealu a bratr v úvodu citovaného newyorského psychiatra.
Zdravý divák podle něj při příliš častém sledování VyVolených a podobných pořadů automaticky nezešílí, ale „přinejmenším ti, kteří k tomu mají předpoklady, onemocní rychleji a trochu jinak."
Jiní vědci s tak jednoznačným závěrem nesouhlasí, ale přisto považují Trumanův syndrom za zajímavý příklad toho, jak kultura ovlivňuje mentální zdraví.
Vaughan Bell, který působi na univerzitách v Londýně a v Kolumbii, připomíná případ pacienta, jenž byl pevně přesvědčen, že žije v umělém, naprogramovaném světě ze sci-fi filmu Matrix.
„Nejsem přesvědčen o tom, že populární kultura vyvolává bludy a duševní onemcnění," říká Bell. „Myslím si ale, že bludům a psychózám můžeme plně porozumět jen při jejich zkoumání ve světle širší kultury, jíž jsou součástí."
Foto: jimcarreyonline.com, archiv
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.