Zhruba před stoletím mediální sféře dominovali muži jako William Randolph Hearst, Joseph Pulitzer a Henry Luce. Tito magnáti vybudovali svá vydavatelská impéria a využili je k zastrašování soupeřů, prosazování vlastních cílů a vyrovnávání účtů. Dnes účastníci nového pozlaceného věku opět kontrolují mnohé z nejzranitelnějších mediálních pracovišť v zemi. S tím rozdílem, že nyní získávají kontrolu nad tiskem, jednoduše vypsáním šeku, podnikatelé v oblasti technologií, kasinoví magnáti a miliardáři z hedgeových fondů, píše americký deník The New York Times.
Při poslední takové transakci koupil v neděli Marc Benioff, zakladatel softwarové společnosti Salesforce, magazín Time za 190 milionů dolarů (přes 4,1 miliardy korun). Tímto obchodem se Benioff připojil k elitnímu klubu poměrně nových tiskových magnátů, mezi něž patří zakladatel Amazonu Jeff Bezos, jenž vlastní The Washington Post, Laurene Powellová-Jobsová, vdova po spoluzakladateli Applu Steveu Jobsovi a šéfka organizace Emerson Collective, která získala většinu ve vydavatelství The Atlantic, a Michael Bloomberg, který je vlastníkem časopisu Businessweek a agentury Bloomberg News.
Ve chvíli, kdy mnoho tištěných titulů bojuje o přežití, se může štědrost bohatého vlastníka jevit jako dar z nebes. Jsou tu ale také nové obavy, některé z nich založené na nedávných zkušenostech, že tito jednotlivci získávají nezdravě velký vliv. "I hodní miliardáři by měli hrát v našem veřejném životě menší roli," řekl Anand Giridharadas, autor nové knihy Winners Take All (Vítězové berou všechno) o globální elitě. "Skupují svobodný tisk, který je má tlačit k odpovědnosti," upozorňuje Giridharadas.
Kromě všeobecně známých jmen nyní vlastní deníky i místní miliardáři v Minneapolisu, Las Vegas, Los Angeles a Bostonu. Menší média, včetně The Village Voice, The New Republic a Gothamist, rovněž v posledních letech koupili bohatí jednotlivci.
A to vše se děje v době, kdy je obchodní model pro tištěnou a internetovou žurnalistiku přinejmenším nejistý. "Máme tu novou dobu, zvláště v posledních několika letech, kdy jsou miliardářští majitelé z nové ekonomiky silně zaujati tímto těžkým rozhodováním," řekl Tom Rosenstiel, výkonný ředitel skupiny na podporu novinařiny American Press Institute.
V některých případech se novým vlastníkům podaří oživit pořízené tituly tím, že jim vlijí novou energii a osvobodí je od tlaků na krátkodobý zisk, přičemž zachovají redakční nezávislost. Pan Bezos, jak se zdá, nezasahuje do zpráv nebo provozu redakce The Washington Post, kde se za dobu jeho vlastnictví výrazně rozrostl newsroom.
Jobsová v posledním roce sklízí podobně pozitivní body za svou práci u The Atlantic. Časopis Businessweek znovu ožil pod vlastnictvím Bloomberga. Patrick Soon-Shiong, nový majitel The Los Angeles Times, do novin investuje a slíbil, že mu umožní redakční nezávislost. A v Minnesotě si místní podnikatel Glen Taylor vysloužil chválu za vlastnictví The Minneapolis Star Tribune, který v roce 2014 koupil za zhruba 100 milionů dolarů.
"Jobs a Bezos a nejspíš i Benioff dělají dobrou práci," konstatoval Craig Newmark, zakladatel inzertního serveru Craigslist, jenž nedávno daroval 20 milionů dolarů novinářské vysoké škole CUNY Graduate School of Journalism. "Všechno, co pomáhá nezávislé žurnalistice, je dobrá věc," poznamenal Newmark.
Ale jak to často bývá, noví majitelé novin a časopisů patrně mohou oslabit morálku redakce nebo mohou rychle zjistit, že mají málo porozumění pro finanční ztráty nebo odbory. Když před šesti lety spoluzakladatel Facebooku Chris Hughes koupil časopis The New Republic a snažil se ho předělat, vedlo to k odchodu mnoha dlouholetých pracovníků a on pak magazín prodal.
Peter Barbey, dědic jmění z maloobchodu, jenž v roce 2015 koupil The Village Voice a slíbil mu podporu, nedávno týdeník v tištěné verzi zrušil. A loni Joe Ricketts, miliardář a zakladatel společnosti TD Ameritrade, zavřel provozovatele zpravodajských serverů Gothamist a internetový deník DNAinfo poté, co si jejich přispěvatelé odhlasovali založení odborů.
"Vlastnění místním miliardářem není nezbytně dobročinným skutkem," upozornil Rosenstiel. "Je jasné, že jsou miliardáři, kteří tituly kupují, protože chtějí ovlivnit politickou debatu v zemi," upozorňuje mediální expert.
V deníku The Las Vegas Review, který v roce 2015 koupil kasinový magnát Sheldon Adelson, jsou reportéři a redaktoři znepokojeni tím, co vnímají jako zasahování do redakční práce. Dokonce i John Henry, jenž vydělal jmění díky své investiční firmě a je uznáván coby majitel The Boston Globe, nedávno vyjádřil určité znechucení z ekonomické stránky tištěných médií.
"The Globe nemůže ani pomyslet na to, že by vycházel s penězi - jak na straně příjmů, tak na straně výdajů - a v tom já nebudu pokračovat," pohrozil Henry v červencovém rozhovoru s rozhlasovou stanicí WGBH. "Vždycky mi šlo o udržitelnost, a ne o dosti velké, nekonečné každoroční ztráty. To je frustrující a může za to kombinace špatného řízení a obtížného odvětví," řekl Henry.
Po většinu 20. století byla tištěná média vlastněna převážně soukromými společnostmi - často zaštítěnými rodinami jako Scrippseovi nebo Chandlerovi - které založily periodikum v jednom městě a postupně expandovaly. Do 70. let minulého století vstoupilo mnoho těchto společností díky konsolidaci a ziskům z tištěných reklam na kapitálové trhy. Ale ke konci 90. let začala zisky z tištěných reklam odvádět reklama na internetu. V posledních letech se mnoho kdysi hrdých impérií tisku konsolidovalo, jiné byly částečně prodány a jiné noviny a magazíny jednoduše byznys opouštějí.
Uprostřed tohoto zmatku se objevila nová generace bohatých kupujících. Ale i když koupě velkého tištěného média může majiteli propůjčit určitý status a prestiž, může to také přivolat kontroverze.
Prezident Donald Trump, popuzený zpravodajstvím o jeho administrativě v The Washington Post, se na Twitteru pustil do útoku na Amazon, i když majitelem deníku je Bezos, nikoli firma Amazon.
A Benioff by mohl pocítit Trumpův hněv, pokud bude Time nadále vycházet s drsnými obálkami, které prezidenta vykreslují v kritickém světle.
Bývalý editor časopisu Time Walter Isaacson řekl, že po většinu své kariéry byl přesvědčen, že nejlepšími vlastníky mediálních společností jsou veřejně obchodované korporace, v nichž je menší šance na vměšování zámožného majitele. To se změnilo během jeho působení v Time. "Tehdy jsem se zabýval kolapsem Time Warner, společnosti, která se starala jen o krátkodobou cenu na burze a neměla cit pro žurnalistiku," řekl Isaacson. "Dospěl jsem k přesvědčení, že jeden majitel, zvláště dobročinný a veřejně aktivní, je prospěšný v nesnadných časech," vysvětlil Isaacson.
Giridharadas je skeptický ohledně toho, zda jsou velmi bohatí jednotlivci, jakkoli veřejně angažovaní, nejlepšími vlastníky svobodného tisku. "Znepokojuje mě, když mocní mají oligopol nad médii," podotkl analytik. "Jediné množství moci, kterou by měl mít miliardář nad novinami, které vlastní, je nula," uzavřel Giridharadas.
