Občanští demokraté se dnes postavili za bývalého předsedu a expremiéra Petra Nečase, jenž byl podle dostupných informací obviněn z trestného činu podplácení. Žalobce Ivo Ištvana označili za "škůdce demokracie". Na podstatu celého problému ale zapomněli. Anebo ji nechápou?
Nynější představitelé ODS považují totiž Nečasovo obvinění za nesmyslné. I nový šéf strany Petr Fiala je přirovnal k experimentu na lidech. "Dosazování do různých funkcí je součástí demokratické politiky, ať se nám to líbí, nebo ne. Dokonce patří k úkolům politických stran," uvedl.
Lze soudit, že Fiala se neztotožňuje s názorem olomouckého vrchního státního zastupitelství, podle něhož byl Nečas obviněn v rámci veřejného zájmu: Aby se zjistilo, mají-li se poslanci v procesu schvalování zákonů řídit ve smyslu svého ústavního slibu nejlepším vědomím a svědomím (a mandát vykonávat, úsměvně řečeno, "v zájmu všeho lidu"), anebo zda a nakolik je přípustné, aby jejich rozhodování mohlo být ovlivňováno slibem či poskytnutím osobních výhod.
Fialu, jenž popisuje současné jednání policie jako "kriminalizaci politického jednání", pak doplnil někdejší šéf spravedlnosti Pavel Blažek. Nečas se podle něj stal "pokusným králíkem"; míněno ve smyslu, jak se má vykonávat mandát poslance. Blažek též tvrdí, že trestní stíhání je nezákonné, slučují se v něm náležitosti, jež spolu nesouvisejí, a že je dozorováno státním zastupitelstvím, které k němu nepřísluší.
Tolik asi vyjádření našich vrcholných politiků. A je úplně jedno, promluvil-li současný šéf ODS, či exministr spravedlnosti. Z jejich slov je totiž zřejmé, že vůbec nepochopili (či přinejmenším pochopit nechtějí), že Nečas není stíhán za politické názory, že není dokonce stíhán ani za politická rozhodnutí, ale jen a pouze za to, co dělal jako premiér - tedy jako úřední osoba. Řečeno jinak: jako vrcholný státní úředník, jehož odpovědností je jednat v souladu se slibem složeným do rukou prezidenta, ctít a respektovat literu zákonů a uvádět ji v život.
Jaká však byla realita? Nečas jako ministerský předseda (představitel moci výkonné) působil údajně na tři poslance ODS (tedy na moc zákonodárnou) s cílem ovlivnit jejich hlasování při rozhodování o daňovém a stabilizačním balíčku, jenž byl spojen s hlasováním o důvěře vládě. Byla jim nabídnuta místa ve společnostech s účastí státu, a jak to dopadlo, všichni víme: Šnajdr, Fuksa i Tluchoř se vzdali mandátů a umožnili pokračování kabinetu.
Zůstává nyní nezodpovězena otázka, jestli takové jednání Nečase jako vrcholného úředníka - nikoli politika - bylo v souladu s právním pořádkem České republiky a skutečně není trestným činem - podplácením. A na ni dá, alespoň doufejme, v současné svízelné situaci odpověď opravdu nezávislý soud. Jde totiž opravdu jen o vyhodnocení skutečnosti, bylo-li jednání expremiéra bezprecedentním vstupem moci výkonné do výkonu moci zákonodárné se všemi pro společnost škodlivými následky, či nebylo.
Tato kauza přitom současně poukazuje na zásadní problém: že politici chtějí rozhodovat politicky (věta jak z Černých baronů), nicméně už odmítají nést úřednickou odpovědnost. Je třeba si uvědomit, že na pozicích ve veřejné správě jsou tito lidé na prvním místě úředníky a až teprve potom politiky, a to bez ohledu na stranickou příslušnost.
