V předvolební kampani nás čeká ohňostroj populismu. Politologové o tomto výrazu vedou nekonečné diskuse, ne a ne se dobrat jednotné definice. Vycházíme-li například ze slovního základu, jde o synonymum něčeho lidu milého, v demokracii - lidovládě - tedy téměř povinnost každého kandidáta na zástupce onoho "demos" v Poslanecké sněmovně.
Jak známo, populismus je však obvykle míněn pejorativně jako něco líbivého, ale ve skutečnosti škodlivého. Pravice v tom má jasno, jsou to podle ní třeba třinácté důchody, šrotovné nebo zvyšování minimální mzdy.
Podle jiného měřítka však můžeme za populismus v negativním smyslu slova považovat zaměření politiků na nejnižší lidské pudy. Zjednodušeně řečeno na to, o čem by ani skalní zastánce přímé demokracie nikdy nevypsal referendum. Nejkřiklavějším případem je trest smrti (62 procent pro - podle průzkumu CVVM z letošního května), jejž prosazují (zatím) jen Dělnická strana sociální spravedlnosti a Strana zdravého rozumu, zakazuje Evropská unie a podle mnoha analýz zaručeně nevede k poklesu kriminality. Jenže ze stejného kadlubu jsou i další nápady: drakonické tresty i za drobnou trestnou činnost, boj s "nepřizpůsobivými", s "nemakačenky", kvůli nimž podle rozšířeného názoru musí většina populace z těžce vydělané mzdy platit vysoké daně.
Kdo nás to tu okrádá?
Tady už se na rozdíl od trestu smrti pohybujeme na poli předvolebních programů státotvorných stran. Jen namátkou: lidovci - zjevně v návaznosti na svého někdejšího kandidáta a bývalého ministra práce a sociálních věcí za TOP 09 Jaromíra Drábka - chtějí prosadit, aby u dlouhodobě nezaměstnaných byla podmínkou pro výplatu sociálních dávek ochota přijmout nabízenou práci. Kdo odmítne, dostane jen podporu na úrovni existenčního minima (2200 Kč měsíčně). Čili zaručený způsob, jak zvýšit drobnou kriminalitu.
ODS zase od lidovců opsala jejich dávný program "třikrát a dost". Každý, kdo se třikrát dopustí přestupku (škoda nižší než 5 tisíc korun), bude souzen pro trestný čin. Andrej Babiš chce řídit stát jako soukromou společnost. Známe to, kdo se nevejde do firemní politiky, nemá tam co dělat. A Tomio Okamura jde, na rozdíl od výše zmíněných, rovnou k věci: problém jsou podle něj Romové, které je třeba vystěhovat.
Zmíněné strany, a zdaleka nejen ony, vytvářejí dojem, že v Česku existují dvě rovnocenné skupiny, které se obohacují na úkor zbytku společnosti - nepřizpůsobiví a mafiánští kmotři. Ruku v ruce tak kromě výše zmíněného populismu nejen levice slibuje i boj s ekonomickou kriminalitou.
Má to však háček: tyto dvě skupiny jsou nesouměřitelné hned ze dvou důvodů. Zatímco zneužívání sociálních dávek se pohybuje v desetinách procenta objemu státního rozpočtu, šedá ekonomika například podle asociace Visa Europe dosahovala v roce 2010 v Česku 17 procent HDP, tedy více než 500 miliard korun. Zadruhé: kmotři, mafiáni, političtí lobbisté a další představitelé "elity" se dokážou účinně bránit. Mají své páky, stačí vzpomenout, jak se ve sněmovně přes všemožné sliby nepodařilo prosadit třeba zrušení anonymních akcií.
Mohutný odpor se dá očekávat i v případě, že se sociální demokracie po volbách opět pokusí prosadit slibovaná majetková přiznání. Naopak "nepřizpůsobiví" nikdy žádné své poslance a lobbisty neměli a ani mít nebudou. Zalíbit se na jejich úkor je pro politiky neskonale snazší. Ve výsledku tak jen dál roste napětí ve společnosti a krade se zvesela dál.
