Jsem obyčejný učitel, který brázdí vody českého školství bezmála čtyřicet let. Učitel vychovaný rétorikou českých pedagogických velikánů, od kterých se svého času učil bez nadsázky celý svět. Učitel, kterého dodnes zvou žáci na svá setkání po x letech a děkují mu za to, že byl takový, jaký byl, děkují mu za to, co je naučil nejen ve svých předmětech, ale hlavně za to, čím je vybavil do jejich obyčejných životů.
Ale jsem také ředitel, který se díky pohlavku, který uštědřil nevychovanému a agresivnímu žáku, stal doslova během hodiny štvanou zvěří, jež se ocitla nejen v hledáčku médií, ale i rádoby odborníků horujících za to, že žák je v první řadě osobnost, na niž je třeba brát bezmezný ohled. Žáci i studenti si z toho odnesli, že když ředitel vyletí za pohlavek, tak "si můžeme dělat, co chceme". Autorita učitele je pošlapána.
Jedno je jasné. Agresivita žáků na všech typech škol prokazatelně vzrůstá. Malicherné půtky mezi mladými a staršími, mezi vůdci třídních kolektivů a šedými myškami z řad studentů vystřídala agrese vůči učitelům a vychovatelům, která je, bohužel, často doprovázená nepochopením a nezájmem z řad rodičů. Dítě pak začne brát život automaticky jako prostředí bez autorit, bez normativů, hranic, nepsaných pravidel, přirozených mantinelů, kde je nejlépe se prosadit silou či penězi. Tohle skutečně chceme?
Brutální šikana učitelky elitní střední školy od šestnáctiletých puberťáků, hrůza. Nyní se dozvídám, že šikanovaná učitelka si za to mohla sama! Zbytek autority je pryč. Nejprve bych chtěl vyjádřit upřímnou soustrast celé rodině paní učitelky, která se stala obětí šikany ze strany žáků. Žádná slova ani další řádky nezmírní tuto bolest. Jde o další prokazatelnou tragédii ve školství po sebevraždě ředitele Jiřího Pacholíka v Železném Brodě. Já osobně jsem začínal učit na učilišti tříleté i čtyřleté obory (a že to s námi učňové také "uměli").
Pravda, bylo nás tam hodně učitelů mužů. A byly tam i hodné učitelky, ale nikdy si nikdo k nim takovéto šikanování nedovolil. A pohlavek by ihned přiletěl hlavně od rodičů. Co kdyby šikanovaný učitel / šikanovaná učitelka dal / dala výchovný pohlavek nyní?
Kdo chce soudit učitele, měl by se jít před děti postavit. Natáčení a zveřejňování různých videí pořízených při výuce, zesměšňování či urážky pedagogů na sociálních sítích, otevřené ataky vůči učitelům z řad rodičů, kteří si přišli "spravedlivě" došlápnout na kantora, jenž si dovolil jejich miláčkovi uštědřit nedostatečnou. Neustále vzrůstající počty žáků, jejichž nevychovanost a absence základů slušného chování se díky rádoby odborníkům skrývá pod kouzelným slovíčkem ADHD (tedy syndrom neklidného dítěte), které magicky omlouvá jejich chování a excesy.
Mezi další faktory bezesporu patří chystaná inkluze, která je však zcela nepřipravená a chaoticky propagovaná. Zaplní totiž už tak zdecimované třídní kolektivy, z nichž ti trochu schopní utekli na víceletá gymnázia, mnoha žáky z řad cizinců, národnostních etnik, žáky vyžadujícími zvláštní péči či žáky, jejichž intelekt na běžnou školu prostě nepatří.
To vše jsou dle mého názoru spouštěcí mechanismy, které hýbou českým školstvím a dostávají kantory na samý okraj společenského žebříčku. Prestiž pedagogů odumírá, učitelé nenacházejí zastání ani u politiků, odborníků, zřizovatelů, bohužel ani u rodičů.
Virus agresivity a lhostejnosti v českém školství nabírá na síle a je třeba proti němu zakročit. Je nutné začít přemýšlet o snížení hranice trestní odpovědnosti dětí, tak jak je tomu v některých státech EU, je třeba začít přemýšlet o přidělení statusu veřejného činitele pedagogům, je třeba učinit rázné kroky k posílení společenské prestiže učitelského povolání a k ochraně pedagogů před vulgaritou a agresí z řad žáků na všech typech škol.
Nikoho nezajímá, jak se učitel v dnešní době cítí, co musí prožívat a jaké pocity z výuky si přináší do svého soukromého života. Nikdo s námi nekonzultuje, jak celý systém změnit, jak to v praxi skutečně funguje.
Za všechny učitele vzdávám hold té hrstce rodičů, kteří jsou rozumní a vstřícní, rodičům, kteří si nedělají přehnané iluze o svých miláčcích, rodičům, kteří chápou, že jsou chvíle, kdy výchovný "políček" uštědřený ve správnou dobu a ve správné situaci přinese více užitku než tucet odborníků. Ruku na srdce, vzpomínáte, jak to bylo s námi...
Miroslav Koranda, bývalý ředitel školy, který skončil poté, co dal pohlavek žákovi
Komentář byl napsaný pro časopis TÝDEN
