Pražský primátor Pavel Bém ve středu de facto slíbil divadelníkům 32 milionů korun z magistrátních rezerv. Neodpustil si přitom mentorský tón, snobský odkaz na Bulgakova („Mám oblíbeného autora...") ani komická zvolání („Co se to s námi sakra stalo, že nám jde jen o peníze?").
Svíjel se při tom slibování, jako by mu pálili chodidla. Přesto udělal výrazný krok z bludného kruhu. Slíbil i obnovení svého poradního sboru pro kulturu a brzká jednání o změnách v grantovém systému.
Dnes se mu divadelníci i další demonstranti za vstřícnost náležitě pomstili: nejenže demonstraci před magistrátem nezrušili, ale naopak přitvrdili a brajglem v jednacím sále primátora donutili, aby přerušil jednání zastupitelstva.
Bém se cítí ukřivděn: nabízí podanou ruku, sklidí pískot. Proč, musí se ptát. Pokud to ale opravdu neví, není dobrý politik.
Se vstřícnými kroky a především s osobní angažovaností ve sporech okolo kulturních grantů měl začít mnohem dřív. Věci by také jistě prospělo, kdyby potlačil svou ješitnost a jednal racionálně. Dnešní převlečení do džín a připíjení demonstrantům pivem bylo klukovské, nicméně spíše úsměvné. Horší bylo, když se primátor včera u kulatého stolu nechal slyšet, že ho někteří z diskutujících velmi zklamali, a jednoznačně a výhrůžně řekl, že si to na ně bude pamatovat. Co je to pak za kulatý stůl, když jsou za projevy u něj udělovány trestné body?
Bémovým největším omylem je pak trvání na podpoře radnímu Milanu Richterovi. Politik by přece měl vědět, že vyvolává-li někdo takové vášně, není potřeba ho hned vyhazovat z okna, ale nahradit ho někým jiným rozhodně nemůže být na škodu. Dokonce i kdyby to byl odborník. A Milan Richter si takovou trucovitou primátorovu podporu opravdu rozhodně nezaslouží. Demonstrující umělci byli dnes možná k Bémovi trochu nespravedliví, ale mají na emotivní jednání větší právo než první muž pražské radnice.
ČTĚTE TAKÉ Demonstranti rozbili jednání pražských zastupitelů
