Nejnovější vládní krize má vcelku jednoduché vysvětlení. Věci veřejné totiž - věrny svému jménu - předvádějí neřízený rozklad strany v přímém přenosu, a tak nám ostatním usnadnily orientaci.
Jejich chování je dokonce i lidsky pochopitelné. Lidé vstupují do stran nejen kvůli ideálům, ale také proto, aby se nějakým způsobem podíleli na moci. Věci veřejné se ocitly ve zvláštní situaci. Z komunální strany se najednou v roce 2010 stala partaj vládní. Ovšem na podzim téhož roku ji voliči v komunálních volbách potrestali, když véčka dostala jen 0,45 procent zastupitelských křesel. Strana se od té doby skládá z několika ministrů a vlivných poslanců na straně jedné a ze zbytku "bezvýznamných" členů na straně druhé.
V ostatních stranách sice také existuje pnutí mezi regiony a vedením, ovšem místní představitelé například v takové ODS ve vlastním zájmu musejí vykazovat jistou konformitu k vládě. Sami totiž jsou v regionálních funkcích a linky na ministry se jim hodí.
Situaci ve Věcech veřejných ilustrují oficiální i neformální výstupy z úterního jednání jejich grémia a následné kroky jednotlivých aktérů. Na oné schůzce evidentně zavládla anarchie poté, co Vít Bárta, zatížen soudem, přestal své ovečky kočírovat.
Výsledek zasedání interpretují jeho účastníci každý po svém. Odstupňování názoru na odchod z vlády přímo souvisí s funkcemi, které jednotliví véčkaři zastávají. Proti demisi se jasně postavil ministr dopravy Pavel Dobeš, ale i vicepremiérka Karolína Peake. Tvrdší postoj vůči premiéru Petru Nečasovi zastává místopředsedkyně sněmovny Kateřina Klasnová a část řadových poslanců. A pro jednoznačný odchod z vlády jsou místopředseda strany Tomáš Jarolím a krajští představitelé, kteří žádnou veřejnou funkci nemají. Vědí přitom, že odchod z vlády je jedinou, byť malou nadějí, že by se Věci veřejné mohly v politice udržet i v příštím volebním období. Jinak vstup těchto "obyčejných" straníků do celého projektu neměl valný smysl.
Nečasova a Kalouskova slova o předčasných volbách měla především za cíl vystrašit funkcionáře VV, což se povedlo. Ostatně zejména pro občanské demokraty aktuálně zviditelněné svými kolibříky a jejich mazánky jsou rychlé volby tím posledním, co by si mohli přát.
Vnitrostranické hádky u veverek můžeme očekávat i v dalších týdnech a měsících. Zatím se však zdá, že jejich ministři a poslanci budou mít až do roku 2014 budoucnost zajištěnou. I za cenu obětování beztak chromé strany.
