O žádné "vyčpělé" kursy sebeobrany rozhodně nešlo. Vedle praktických cvičení, jak skolit chlapa s pistolí či nožem, se jihočeští nacisté pod odborným vedením učili třeba i tak praktickou věc, jakou je sestavení domáckého minometu z lešenářských trubek. V lesích okolo Tábora si takhle podle soudu extremisté z White justice (Bílé spravedlnosti) připravovali kádry pro trochu ostřejší ideologický boj. Přesto do vězení nemusejí.
Kde není žalobce, není soudce. V podobném duchu si při závěrečném zdůvodnění posteskl i předseda táborského odvolacího soudu, který členům z White justice původně velmi směšné tresty přece jen o chloupek nadzvedl.
Pětici radikálů ale soudil pouze za rasistické a nacistické diskuse na internetu, a proto si neonacisté přece jen mohli oddechnout. Zůstalo jen u podmínek a zákazu účasti na demonstracích a sportovních akcích, kde se podobně zaměření Kampffreunden scházejí.
Fiasko je o to křiklavější, že v roce 2009, kdy celou skupinu policie pozatýkala, padala slova o jedné z nejnebezpečnějších organizací, která se neštítila připravovat likvidaci nepohodlných lidí a plánovat teroristické útoky na elektrárny. Tyhle informace se ale zřejmě ztratily někde v překladu do právnického jazyka.
"Kotlíkáři" z Fight campu
Státní zastupitelství tvrdí, že policie nedodala podklady, které by něco podobného dokazovaly. Podle žalobců asi hoši jezdili do lesů kempovat. Vždyť i název jejich akcí - Fight camp - v sobě nese anglický ekvivalent.
Vedení policejního elitního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu se do kritiky žalobců nepouští, jeho představitelé nyní mluví jenom o ve frázích "vypadalo to", "zdálo se" a podobně. Možná mají detektivové sami máslo na hlavě. O plánovaných "útocích na elektrárny" totiž skutečně nikdo nic neví, o přípravě "likvidace vysoce postavených Židů" taky nikdo nedodal důkazy.
Plyne z toho jednoduché poučení, že méně je někdy více. Místo velkohubých tiskových prohlášení dotlačit důkazy alespoň na zmiňovanou část nebezpečných neonacistických aktivit.
Vzor? Einsatzgruppen
Táborský soudce Petr Černý ve svém precizním odůvodnění středečního verdiktu tenhle postup poměrně drsně shazuje a mluví jazykem pochopitelným snad i největšímu pochybovači. Předobraz této bojůvky vidí v nechvalně proslulých nacistických Einsatzgruppen, které měly na svědomí ta největší zvěrstva při vyhlazování Židů i terorizování obyvatel dobytých území.
Už internetové přezdívky členů White justice, kteří neskrývali obdiv k třetí říši a glorifikovali zosobněné utrpení českého národa a jednoho z hlavních organizátorů holocaustu Reinharda Heydricha, jsou vypovídající. Jedna za všechny. Administrátor v diskusích vystupoval jako Endlösung (konečné řešení). "Školení" vybraných členů White justice mělo podle soudce posloužit jedinému účelu - vybudování pavoučí organizace bez jasného vedení, kde zneškodnění jedné buňky nezničí fungování celé organizace.
Nezbývá než doufat, že jihočeští náckové se přece jen polepší a od budování podobných organizací upustí. Při současné ekonomické a sociální situaci, která stále více obrušuje hrany obyčejné lidské slušnosti, je ale otázka, zda podobných "milovníků změny" nepřijde mnohem více. A nemusí jít zrovna o nahnědlé myšlení: ona i rudá barva dokázala v krvi vykoupat miliony.
