Bleskový odchod Romana Jocha z poradního sboru premiéra Nečase je ve stejné míře jasný, jako je naopak podivná příliš dlouhá, ba přenošená demise ministra Jaromíra Drábka (TOP 09). Konec října! Přece když mi zavřou náměstka, tak z ministerstva běžím, že se až tluču patami do zad. A nevymlouvám se na agendu, která je navíc největším neštěstím od Bílé hory, o němž si nikdo nikdy nedělal iluze. A když řeknu z výšin premiérova poradce o prezidentovi republiky, že je "ufňukaná kremlofilní bába", tak holt mám padáka a vůbec se tomu nedivím. Roman Joch se ovšem nediví, zatímco Jaromír Drábek stále vyhlíží jak vyoraná myš.
Já se divím něčemu zgruntu jinému: Jak to, že Roman Joch u Petra Nečase vůbec někdy vysedával? A proč je potřebné po jeho posledním verbálním průšvihu najít mu hned trafiku na pražském magistrátu? Jochovy vypjaté konzervativní názory přece byly a jsou dostupné v řadě jeho statí a publikací. Premiér si v nich mohl číst. Být rozkurážen a inspirován, až by mu zruměnila líčka.
Je však také možné, že předseda vlády zatoužil po očním kontaktu, intimnějších pravdách a kuloárovém dovyprávění toho, co by už papír nesnesl. Joch například napsal: "Všechna naše práva a svobody lze vlastně převést na práva vlastnická." Z toho ovšem plyne, že kdo nic nemá - nebo jen málo -, nemůže mít práva a svobody. Socky? Ano! Chachá! To se asi, hoši, ve Strakovce nasmáli.
Nebo tohle: "Masová politická hnutí a shromáždění se gentlemanům bytostně příčí. Upřímně řečeno, demokracie nápadem konzervativců nebyla," napsal Roman Joch. Proč ale potom - znovu Joch - "generál Pinochet uskutečnil převrat, nastolil autoritativní režim, který později plně demokratizoval, a tak zachránil zemi před komunistickým totalitarismem"? Neměl se pan generál a spasitel svobody vlastnictví náhodou vrátit k předdemokratickým nápadům konzervativců?
Asi ne, protože slovo "demokracie" zní pěkně a sbírá body. A jisté razantní zkušenosti lze převzít a tvůrčím způsobem rozpracovat na naše - ryze demokratické - podmínky. Po pražských demonstracích "antikapitalistické mládeže" v sobotu 16. května 1998, při nichž vzalo zasvé několik výloh, Roman Joch konstatoval, že policie této mládeži měla "uštědřit lekci, jež by jim posloužila velice správným způsobem". Upřesnil: "Lekci ve jménu práva a pořádku. A - ano - ve jménu svobody a civilizace: Místo výzev k rozchodu měla ona pošahaná mládež uslyšet jiný zvuk - zvuk nabíjení policejních pušek. V sobotu večer by jistě stačily gumové projektily."
A kdy přesně už nebudou stačit? Uvidíme. Včas bude premiérům pošeptáno. Chce to jen jediné: správné poradce, kteří nebudou hned hnáni jako čeledíni, dotknou-li se ufňukaných bab...
Pozor! V onom slavném blogu, v němž Joch obvinil Klause z kremlofilní úchylky a babské plačtivosti, se také konstatuje, že nesnesitelně ufňukaná je jinak hlavně levice a že tím správným - konzervativní nechť je i pravopis - "konservativcem" byl snad agent 007 James Bond. Joch napsal o svém hrdinovi, o svém příteli do nečasu: "Především, nebyl sentimentální. Žádné vciťování se, žádné projevy emocí, žádná sentimentalita. Bolest nepřítele ho těší, bolest svou najevo nedává. Věcnost, chladnost a dobré způsoby. Nepřítel musí zemřít. Pokud ho to před smrtí bolí... tím lépe... Smrt nepřítele je důvodem ke skleničce; bolestivá smrt nepřítele - ke skleničkám dvěma."
Nevím, jestli si Jaromír Drábek dává skleničku jednu, když podusí sociálně potřebné, a skleničky dvě, když se vyřádí na invalidech. Ale to, co předvedl Roman Joch, je daleko horší, opravdu strašné a nepřijatelné. Přičemž "urážka majestátu", za niž byl jedině a pouze pragmaticky vyhozen, je - sama o sobě - skoro nevinná.
Poradce nejde jen od Nečase na pražský magistrát. Poradce jde do nečasu. Na ještě lepší job.
