Zvláštní vzkazy posílají občané Ostravy vládní koalici i opozici. Pokud bude pokračovat prohibice, nedají těmto stranám hlas v říjnových volbách.
Řezník Mário Dluhoš z Ostravy-Přívozu vyvěsil na svůj krám v reakci na vládou vyhlášenou prohibici svérázné heslo: "STŘÍZLIVÍ VÁS NIKDO NEZVOLI!!! DEBILI S ODS, TOP 09 A ČSSD TĚŽ."
Co nám autor textu vlastně vzkazuje? Že ve škole asi moc nedával pozor, takže pravopis pro něho zůstal španělskou vesnicí, což je ale jen technický nedostatek protestu. Obsah je jasný. Kdo mi bere kořalku, ten si nezaslouží být zvolen. Důvtipný řezník a uzenář přitom správně usuzuje, že kdyby byla u moci ČSSD, také by ji v čase metylalkoholové aféry nezbylo nic jiného, než vyhlásit zákaz prodeje tvrdého chlastu.
Nejpodstatnějším poselstvím nápisu je ale smutná skutečnost, že na Ostravsku stále řádí kořaleční mor, a to více než sto roků. Bez kořalky je tady pro mnoho lidí život na draka, beze smyslu. Vždyť již roku 1901, a to na přímý popud císaře Františka Josefa I., odjíždí do Ostravy speciální komise vedená lékařem Wlassakem, která má sepsat důkladnou zprávu o kořalečním moru na Ostravsku. "V obchodech se smíšeným zbožím se podle litery zákona kořalka pít nesmí. Avšak podávat alkohol v uzavřených lahvích může každý obchodník. Obvykle se papírová zátka láhve velmi lehce odstraní, jednou rukou ještě drží kliku obchodu a druhou směřuje již lahví k ústům. Aniž by láhev odtáhl od úst, spolyká její obsah, otevře dveře a zajde pro novou láhev. Jsou to většinou starší lidé nebo docela mladí chlapci, kteří takovým způsobem uspokojují potřebu alkoholu. Obraz je významný, ničím nezahalen se tu uplatňuje pud po otupení," mimo jiné zjišťuje doktor Wlassak na Ostravsku.
Jenže doktor Wlassak sepsal zprávu a vrátil se do Vídně. V Ostravě se ale i nadále pilo jako o dušu a nic nezmohli ani další odborníci, kteří vášnivě brojili proti alkoholu. Třeba svého času proslulý lékař Rajko Doleček, jenž v sedmdesátých letech minulého století kázal o škodlivosti kořaly z ostravského televizního studia. Pud po otupení na chvíli zabrzdily jen dvě světové války, v dobách míru se ale chlastalo pořád stejnou technikou, jakou popisuje vídeňský lékař. Takto třeba na svoje mládí vzpomínal ostravský havíř Felix Uher: "Jeden z padesati, ze sta se našel pořadny, co něpil. Pil chlop, pila roba, pily starši děcka. Kolonyje, to byly take hnizda bidy! Svojiho otce, něvim, či sem viděl střizliveho. Po šichtě vypil až jeden liter rumu. No, ten liter doma, ešče vypil v hospodě po cestě na šichtu, ze šichty, i na dole někteři pili. Věc přepil, jak zarobil."
A podobně se pilo i letos u osudového stánku na třídě Slovenského národního povstání v Havířově-Šumbarku, u kterého na počátku září celá metylalkoholová aféra vypukla. Teď sice stát správně touží důsledně zatočit s metylalkoholem, nicméně etylalkohol se brzy vrátí do obchodů a všelijakých podivných večerek, byť už třeba ne do trafik. Možná by ale stálo za uvážení omezit prodej tvrdého důrazněji, třeba po skandinávském vzoru: v celé Ostravě by byla kořalka k dostání jen v deseti speciálních obchodech. Měl jsem přítele, kterého ve čtyřiatřiceti letech zabila vodka. Chlastal ji po kvantech, postupně mu zežloutly oči, podivně nabobtnal a náhle umřel. Lékaře odmítal vyhledat, až pitva zjistila, že játra byla cugrunt. Alkohol je státem povolený zabiják. Před ostravskou kořalnou Jedová chýše se ale o víkendu objevil velký nápis: "Co zakážete příště? Debilové!" Někteří z nás prostě svobodné právo na postupnou sebevraždu alkoholem považují za nejpodstatnější z lidských práv.
