Britská skupina Muse se v roce 2009 blýskla na albu The Resistence (v překladu "odolnost") písní United States of Eurasia. Ta je hudebně ovlivněna hitem We Are the Champions, jejž složil Freddie Mercury, a knihou Velká šachovnice Zbigniewa Brzezinskiho (* 28. března 1928, Varšava), tohoto času i přes požehnaný věk zahraničněpolitického poradce amerického prezidenta Baracka Obamy.
Muse, jejichž postoj k Brzezinskému zmíníme později, jako by byli proroci: slova o Euroasijské unii zaznívají totiž v poslední době ve sdělovacích prostředcích napříč kontinenty čím dál častěji. V Česku například letos v březnu v ČT v příspěvku: Eurasianismus. Ideologie, která má ovládat dnešní Kreml.
Častokrát, i ve zmíněné České televizi, se současně objevuje v souvislosti s Euroasijskou unií a s kritickou situací na Ukrajině jméno Alexandra Geljeviče Dugina, jenž se, vyjdeme-li z otevřených zdrojů, stylizuje "do formy archetypálního praotce ruského geopolitického myšlení".
Dugonovým eurasianismem se v Česku zabývali politologové ze Západočeské univerzity v Plzni Petr Kalinič a Vladimír Naxera s výsledkem, že "Dugin vytváří radikální ideologii, jež získala bezprecedentní sympatie značné části ruského politického establishmentu". Kalinič a Naxera citují například tyto Duginovy věty: "Téměř celou politologickou elitu v Rusku jsem intelektuálně oplodnil já. Taková slova jako geopolitika, euroasijství, mondialismus, antiamerikanismus, geoekonomika, nová pravice nebo třetí cesta jsem do veřejného diskurzu zavedl opět já." Zároveň se objevují informace, že prezident Ruska Vladimír Putin, vycvičený důstojník KGB, s filozofem Duginem, především však mystikem a okultistou, velmi úzce spolupracuje.
Chce-li člověk získat informace o Duginovi (roč. 1962), může se například od Kaliniče a Naxera dozvědět, že se v roce 1980 stává členem mysticko-tradicionalistického kroužku, který vedl jeden z prvních představitelů "nové ruské pravice" - fašistický mystik a "Reichsführer" ezoterické organizace "Černý řád SS" Jevgenij V. Golovin. Následný rozpad SSSR pak Dugina přiměl k revizi vlastního vidění sovětského systému. Výsledkem je politická teorie, která stejně jako v časech studené války pracuje s bipolárním světem: v širším smyslu hovoří o střetu eurasianismu a atlantismu, v užším o rivalitě mezi Ruskem a Spojenými státy. Ta podle Dugina musí zákonitě vyústit v rozhodující boj - "Endkampf".
Jak připomněla ČT, počátkem října 2011 Putin pro list Izvestija napsal: "Klademe si ambiciózní cíl dosáhnout další, ještě vyšší úrovně integrace - vybudovat Euroasijskou unii." A také, že Dugin se v souvislosti s krymskou krizí stal jedním z nejzmiňovanějších ruských myslitelů současnosti - a to proto, že jeho vizím údajně naslouchá samotný Kreml a má se jimi řídit právě v konfliktu s Ukrajinou.
Myslím však, jakkoli si nejsem vůbec jist v kramflecích, že celá situace je podstatně složitější a že "hrozba" Duginem-Putinem, respektive eurasianismem zkombinovaným s bolševickým nacionalismem, může být jen účelově vypouštěnou propagandou. O rozsáhlé a dobře připravené zpravodajské hře, míněno ze strany Spojených států, pochybují asi jen naivové. Putin si současně musel být při anexi Krymu naprosto jistý: západ, jenž byl po morální stránce cele zprofanován válkou v Iráku, mu totiž loni vyslal následující signál - v Sýrii nezasáhneme. A Putin si to nejspíš vyložil způsobem: Už nezasáhnou nikde a obecně zažitá představa o Spojených státech jako supervelmoci, jež diktuje a zaručuje celosvětový mír včetně uplatňování mezinárodních práv, již neplatí.
Pravdu o současném konfliktu bych spíše než u Dugina hledal v knihách Zbigniewa Brzezinského, který (jak již bylo uvedeno) Muse inspiroval k celosvětovému hitu. Či právě v oné skladbě: zpěvák Matthew Bellamy ostatně řekl: "Brzezinski je toho názoru, že euroasijské pevniny, tj. Evropa, Asie a Střední východ, musí být kontrolovány Amerikou kvůli zabezpečení dodávek ropy."
V díle Obamova poradce, jenž platí za šedou eminenci americké zahraniční politiky, přitom nalezneme i tyto rady či vize: "Mocnost, která ovládá Euroasii, by vládla třemi nejpokročilejšími a ekonomicky nejproduktivnějšími oblastmi. Pouhý letmý pohled na mapu též napovídá, že nadvláda nad Euroasií by téměř automaticky s sebou nesla za následek podřízenost Afriky, což by západní polokouli a Oceánii stavělo na místo geopoliticky okrajové části tohoto centrálního světového nadsvětadílu."
Upozorňuje, že okolo 75 procent světové populace žije v Euroasii a taktéž že je tam většina světového fyzického bohatství jak v podnicích, tak pod povrchem půdy: "Euroasie čítá 60 procent světového HDP a okolo 3/4 známých světových energetických rezerv." Obamův poradce Brzezinski přitom však zároveň podotýká, že "Kyjev pro Moskvu představuje klíč k případné obnově velmocenského postavení - bez něj by bylo ruské impérium více asijská než evropská mocnost".
Ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk minulý pátek obvinil Moskvu, že se pokouší rozpoutat třetí světovou válku tím, že hodlá "vojensky a politicky okupovat Ukrajinu". Obávám se, že současná situace není následkem podmíněným buď pouze ruským vizionářem, anebo polsko-americkým, ale při velkém zjednodušení zčásti oběma - shora nastíněnou situací. Touhou po obnově a touhou po udržení si statusu celosvětové velmoci, a to v době, kdy se celý systém globálních trhů ocitl nad propastí.
Pravděpodobná cesta ze současné krize tak může být podle mého mínění bohužel právě i ta ve stylu písně skupiny Muse: And these wars, they can't be won... Alespoň v tomto století. To jako by symbolizoval i závěr písně United States of Eurasia, Chopinovo nokturno es dur op.9 č.2 za zvuku bombardéru.
