Psi štěkají a Biľak mudruje dál
09.11.2009 09:00 Glosa
Když při nahrávání rozhovoru zpovídaný člověk klepe rukou do stolu, na němž leží zapnutý diktafon, je redaktorovi jasné, že mu právě vzniká problém. Dešifrovat slova překrytá ťukanci dá dost práce, navíc to při přepisu bolí do uší.
Velmi jsem trnula, když do rozhovoru se zetěm Vasila Biľaka, komunistou zapáleně obhajujícícm tchánovy myšlenky, divoce štěkali dva Biľakovi hlídací psi. Z roztlemených hub řval štěkot po celou dobu rozhovoru, že to bolelo do uší už v Bratislavě. Ani na místě jsem kvůli nim pořádně nerozuměla tomu důchodci Jozefu Ševcovi, co právě dokrmil svého už nemohoucího tchána a vypráví mi před bránou vily o jeho myšlenkách. Což teprve pak z diktafonu. Upřímně jsem ty tupé čokly nenáviděla.
ČTĚTE TAKÉ: Německo se chystá v pondělí oslavit 20 let od pádu zdi
Později jsem pejsky vzala na milost. Dokonce jsem si je oblíbila, Luka s Bertem. Nic libozvučnějšího, milejšího a chytřejšího než ty jejich ryčné zvuky totiž z diktafonu neznělo. „Lidé v Evropě, a vlastně na celém světě už dlouho nedokážou žít v téhle lži, nespravedlnosti a zlodějství, přijde proces, který to zvrátí. Socialismus je nejlepší společenské zřízení," rušil pejsky hlas muže, který právě v luxusní bratislavské čtvrti vylezl z honosné vily získané od strany a vlády v roce 1969. „Američani si s námi dělají, co chtějí," zaslechla jsem od muže, který pro okupaci používá ještě v roce 2009 eufemismus „intervence spřátelených vojsk".
Luku a Berte, vy boží stvoření od Dunaje, držte se tam.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.