Restaurace na kolech
Gastronomický autobus objíždí francouzský venkov

Na první pohled vypadá jako velký zelený autobus ztracený v polích, s výhledem na vyhaslé sopky v Auvergne. Podíváme-li se však zblízka, zjistíme, že to je pojízdná gastronomická restaurace, francouzský unikát. Projíždí tímto málo obydleným regionem, aby se přiblížila zákazníkům. Bus 26 každý měsíc zastavuje na náměstíčku  obcí, na nádvoří starého zámku nebo uprostřed přírody v centrální Francii.

S myšlenkou přišel před čtyřmi lety šéfkuchař Charles Moncouyoux, jemuž v kuchyni pomáhá jeho žena Mélina. Manželé prošli praxí u dvou velkých šéfkuchařů: u Régise Marcona v Saint-Bonnet-le-Froid, který se může pyšnit třemi michelinskými hvězdičkami, a u Philippa Bruna v Alleyras.

Manželé původně chtěli založit vlastní "normální" restauraci, ale jedna večeře na nákladním člunu v Paříži změnila jejich názor. "Nadchli jsme se tou myšlenkou," říká Charles Moncouyoux.

Oběd s výhledem

Objevili turistický dvoupatrový autobus, který už měl za sebou nějaké ty kilometry. Přišel je  na 490 tisíc eur (12,6 milionu korun). Rozšířili prostor pro restauraci  a zvýšili střechu o půl metru. Restaurace tak nyní může pojmout 26 hostů. Je pohodlná, v barvě dřeva a pokaždé s jiným výhledem. Stoly stejně jako židle jsou připevněné k podlaze a je zde i dostatek prostoru, aby se zákazník mohl cítit dobře. Autobus je napájen elektřinou z nejbližšího sloupu elektrického vedení a zásoby vody vystačí na jeden den.

Koncepce pojízdné restaurace existovala už dříve, ale při jízdě se nedá moc pohodlně jíst. Další a podstatnější nevýhodou je to, že se při jízdě nedá vařit. "Nemůžete podávat lidem ohřívané jídlo," řekl agentuře AFP Moncouyoux, který v roce 2005 asistoval šéfkuchaři Sergi Vierovi při jeho vítězství v proslulé gastronomické soutěži Bocuse d'Or.

Stísněné prostory

V miniaturní kuchyni o čtyřech metrech čtverečních, v níž se na některých místech nedá ani narovnat, má všechno přesně své místo. "Je to tak trochu jako na Bocuse d'Or. Neustále musím být v pozoru, každý centimetr je důležitý," usmívá se třiatřicetiletý šéfkuchař a přidává korunní květinové plátky na jednohubky.

Všechny pokrmy jsou stoprocentně domácího původu. Předběžná příprava jídel, zmrzliny a základy omáček se dělají v technické místnosti, kde pracuje jediná zaměstnankyně pojízdné restaurace Aurélie.

Záměrně omezený jídelníček se pravidelně mění a dopřává důstojné místo lokálním produktům. "Spolupracujeme s místním zelinářem, výrobcem sýrů a řezníkem. Je zbytečné chodit pro něco daleko, když mám všechno blízko a většinou to je kvalitní. Naším cílem je i přinést jistou dynamiku do obcí, kde zastavujeme," zdůrazňuje restauratér.

"Rozvířilo to trochu hladinu našeho života," potvrzuje Jacques Barbecot, starosta Pulvérieres, obce o 420 obyvatelích, kde se autobus dočasně zastavil. "Umožňuje to lidem, kteří nemají ve zvyku chodit do restaurací ve městě, aby objevili takzvanou velkou kuchyni."

Hosté z celého světa

Pojízdná restaurace neláká jen místní: 40 procent hostů pochází zdaleka, často až ze Švýcarska, z Belgie a dokonce i z Velké Británie. Rezervace začínají vždy 21. prosince a restaurace je hned obsazena na rok dopředu.

Bez ohledu na takový úspěch ale manželé další autobusy přikoupit nechtějí. "To už bych pak nebyl kuchař," říká Charles Moncouyoux, který počítá s tím, že se svým podnikem v dohledné době skončí. Manželé chtějí ještě "dva nebo tři roky" objíždět obce v Auvergne, než se pustí do dalšího projektu - nového a překvapivého. Ten je však zatím tajemstvím.