Splnění snu
Hongkongský cukrář tvaruje bonbony do podoby draků

Cukrář Louis To ve svém hongkongském krámku tvaruje s pomocí nůžek, foukací trubice a dalších jemných kovových nástrojů kuličky cukru do podoby draků a různých fantastických stvoření. Jeho umění je odrazem jeho dětství, které prožil za čínské kulturní revoluce, píše agentura AFP.

Je tomu už asi 15 let, co Toův malý barevný krámek, tísnící se v malé uličce na ostrově Cheung Chau jihozápadně od ostrova Hongkong, láká návštěvníky a vzbuzuje chutě.

Mezi policemi přitahuje pohled bublající kádinka. Cukrář s usměvavýma očima z ní vyjme kuličku, kterou rychle hněte rukama a nafoukne. Jeho pohyby jsou přesné: během chvilky se před očima kolemjdoucích objeví barevný bonbon v podobě draka.

U tohoto cukráře samouka se cukrovinky nejen ochutnávají, ale také obdivují.

"Vždycky jsem chtěl dělat bonbony," říká Louis To, který je velmi pyšný, že zůstal věrný svému dětskému snu.

Pečení bez receptu

Narodil se v době vrcholící kulturní revoluce v chudé rodině v Čchao-čou na jihovýchodě Číny.

"Neměli jsme co jíst, nic nebylo," vzpomíná cukrář. "Když jsem viděl ostatní děti s hračkami, pokoušel jsem se vyrobit si je sám," dodává. Zručnost byla základem jeho úspěchu. "Neměl jsem peníze, abych si koupil bonbony. Ale díval jsem se na cukráře, jak je vyrábějí, do všech detailů," vysvětluje.

Když se Čína v 80. letech otevřela světu, přestěhovali se malý Louis a jeho rodina do Hongkongu. Nedostalo se mu většího vzdělání: školu brzy přerušil, aby se mohl stát sochařem.

Teprve na počátku nového tisíciletí, když se s manželkou a dětmi přestěhoval na ostrov Cheung Chau, daleko od hongkongských mrakodrapů, se ho znovu zmocnila vášeň pro cukrovinky.

"Viděl jsem tu mnoho věcí, které mi připomínaly dětství, jako papírové draky, to, co není vidět ve městě, ale jen na ostrově," konstatuje. "A vzpomněl jsem si, že jsem chtěl vyrábět bonbony," dodává. Bez receptu sám experimentoval s různými druhy cukru.

Bonbony pro diabetiky

"Půl roku jsem vyzkoušel nejméně desítku druhů cukru," vysvětluje a dodává, že to hlavní nejsou ingredience, ale správná technika.

Jeho bádání bylo velmi namáhavé a horkým cukrem si popálil ruce. "Málem jsem všeho nechal," přiznává. "Jakmile však puchýře zmizely, začal jsem znovu, protože to je moje vášeň."

Dnes se díky jednomu druhu cukru dováženého z Německa může Louis To pochlubit, že jeho bonbony mohou jíst i diabetici.

"Jednou šel kolem muž se dvěma dcerkami a říkal jim, že už nemůže bonbony jíst. Rychle jsem našel druh cukru jen pro něho," dodává Louis To.