V restauracích ve Španělsku je nejvíce hostů v době, kdy kuchaři v jiných zemích odcházejí z práce domů. V madridské čtvrti La Latina, která patří k nejstarším ve španělském hlavním městě, je deset večer a v restauracích lemujících dlážděné uličky si lidé vychutnávají tradiční pokrmy, jakými jsou například krevety na česneku (gambas al ajillo) či hustý vepřový guláš s cizrnou a chorizem (cocido madrileňo).
Zatímco turisti pozdní večeře Španělů přičítají uvolněné atmosféře, kterou si spojují se středozemním prostředím, opravdový důvod, proč se v zemi večeří takto pozdě, je méně známý. Španělé po více než 70 let totiž žijí ve špatném časovém pásmu.
Když se podíváte na mapu, uvidíte, že Španělsko se nachází v téže zeměpisné délce jako Británie, Portugalsko a Maroko, a měl by tam proto platit greenwichský hlavní čas (GMT), nicméně tam platí středoevropský čas (SEČ) - stejně jako v Srbsku vzdáleném 2500 kilometrů na východ.
Proč jsou Španělé s časem pozadu?
Generál Francisco Franco v roce 1940 nechal přetočit hodiny o jednu hodinu dopředu na výraz solidarity s nacistickým Německem.
Španěly, kteří byli v té době zdecimováni občanskou válkou, proti změně času ani nenapadlo nic namítat. Nadále jedli ve stejnou dobu, ale protože dříve obědvali v jednu odpoledne, začali jíst ve dvě a místo toho, aby večeřeli v osm večer, začali jíst o hodinu později.
Čas se od konce druhé světové války ve Španělsku nezměnil. V roce 2013 tehdejší premiér Mariano Rajoy oznámil, že vláda chce konec pracovní doby stanovit na 18 hodin místo 20 hodin. Důležitou součástí plánu byl přechod ze SEČ na GMT, což v zemi vyvolalo vášnivé debaty.
Skutečnost, že Španělé jsou oproti reálnému času o hodinu pozadu znamená, že slunce vychází později a později také zapadá. Západ slunce tak během dlouhých letních španělských večerů je možné spatřit i kolem desáté večer. Majitelé hotelů věří, že délka slunečního svitu je pro turisty jedním z hlavních lákadel. Místní vláda Baleárských ostrovů, které mimo jiné zahrnují Mallorcu, Menorcu a Ibizu, je zcela proti přechodu na GMT a v minulosti chtěla, aby po celý rok platil letní čas, což by turistům umožnilo lépe využít teplých zim.
Život ve špatném časovém pásmu negativně ovlivňuje spánek a snižuje produktivitu práce mnohých Španělů. Průměrný pracovní den ve Španělsku začíná v devět ráno, po dvouhodinové obědové pauze mezi druhou a čtvrtou hodinou se zaměstnanci vracejí do práce a poté pracují asi do osmi do večera. Pozdější konec pracovní doby znamená, že Španělé v pozdějších hodinách začínají svůj společenský život. Hlavní televizní program se vysílá až v půl jedenácté. V severozápadní Galicii přitom slunce v zimě vychází až po deváté ráno, což znamená, že lidé chodí do práce za tmy.
"To, že čas ve Španělsku se neodvíjí podle slunečního svitu, ovlivňuje zdraví, především spánek," říká José Luis Casero, který je prezidentem Národní komise za racionalizaci španělského času, která o změnu času v zemi usiluje od roku 2006. "Pokud změníme čas, slunce by vycházelo o hodinu dříve, probouzeli bychom se přirozeněji, jedli bychom o hodinu dříve a měli bychom hodinu spánku navíc." S ponocováním se Španělé tradičně vypořádávají dopolední pauzou na kávu a dvouhodinovou pauzou na oběd, což jim dává příležitost vychutnat si jejich proslulou siestu.
Změna pracovní doby by siestu ohrozila. Zda by to ale Španělům vadilo, není zcela jednoznačné. Podle průzkumu, který v lednu 2017 zveřejnila společnost Simple Lógica, méně než 18 procent Španělů chodí pravidelně odpoledne odpočívat, zatímco 60 procent siestu nevyužívá nikdy. Většina podnikatelů v turistických střediscích dokonce během polední pauzy nechává své krámky otevřené.
