Po jednadvaceti letech čeká Prahu další soutěž na dostavbu Staroměstské radnice. Paralelně s architekty se můžete vyjádřit i vy.
Prázdné místo pod radniční věží je skutečně problém. Jediný dočasný smysl mu kdysi dala zahrádka s plzeňským, kterou pak ale vystrnadila jakási otevřená letní scéna, určená pro komunistické kulturní hrátky. Jenže s prázdným místem za radniční věží je třeba výhledově něco udělat.
Zbořením Krennovského domu, otevřením Pařížské třídy a nakonec i zbořením radničního křídla ztratilo náměstí uzavřený charakter středověkého rynku.
ČTĚTE TAKÉ: Zmizelé stavby Staroměstského náměstí
My jsme si už zvykli - asi tak, jako si doma zvykneme na odpadlou kachli v koupelně; pokud s ní něco neuděláme hned, prázdný prostor po ní přestaneme vnímat. Ale on tam přesto je a ruší.
Jakou radnici chcete vy? Redakce serveru TÝDEN.CZ vyhlašuje čtenářskou soutěž
Nepůjde o odborné vnitřní členění budovy ani o inženýrské zázemí, ale o vyjádření zásadního postoje milovníků Prahy. Co má podle vás stát na místě dnešního parčíku? Kopie původní budovy, stavba jednadvacátého století, anebo vůbec nic?
Očekáváme architektonické črty (přibližně pohled od ústí Celetné ulice nebo od Týnského chrámu nebo od Husova pomníku), třeba i s kratším komentářem. Návrhy (každý maximálně dva) budou uveřejněny na serveru TÝDEN.CZ a vylosované tři z nich budou odměněny knihou Vladislava Dudáka z nakladatelství Baset - Pražský poutník aneb Prahou ze všech stran.
Návrhy zasílejte na adresu cestovani@tyden.cz.
Vladislav Dudák - Pražský poutník aneb Prahou ze všech stran V bohatém výběru turistických průvodců Prahou je stále ještě dosti vzácná publikace, která by důvěrně oslovila nejen návštěvníka našeho hlavního města, ale i rodilého Pražana. Pražský poutník je knihou, jež doplňuje 53 vhodně zvolených a obsahově promyšlených procházek zajímavým vyprávěním o historii jednotlivých lokalit, budov i dalších pozoruhodných objektů. A tak kromě nezbytných historických údajů před čtenářem doslova ožívají přepestré dějiny Prahy s jejími zajímavostmi a tajemstvími, a hlavně lidmi. Bez nadsázky lze tuto knihu charakterizovat jako průvodce, knihu příběhů a malé dějiny Prahy v jedné podobě. Knihu doprovází řada reprodukcí dobových rytin Vincence Morstadta.
|
Kamenné kytky, kříže v dlažbě
Prvořadý význam má na Staroměstském náměstí komplex budov Staroměstské radnice (čp. 1/3). Ta byla zřízena na základě privilegia krále Jana Lucemburského v roce 1338 a prošla složitým stavebním vývojem. 
Jejím základem je dům Volflina z Kamene, získaný obcí již roku 1338. Hrotitý pozdně gotický portál s tesanými kytkami a kraby pochází ze třetí čtvrtiny 15. století. Pozdně gotické okno vedle portálu je zdobeno znaky Prahy, Českého království a iniciálou krále Vladislava Jagellonského. Nad původním gotickým portálem vidíme renesanční okno se znaky Římské říše, Českého království a Starého Města po stranách.
Radniční věž, vysoká 65,5 metru, se začala stavět krátce po roce 1338. Arkýřová kaple na věži byla vysvěcena roku 1381, regotizována koncem 19. století a opravena v roce 1948. Na chodníku pod ní, směrem k Pařížské třídě, je v mozaikové dlažbě kříži vyznačeno místo, kde bylo v roce 1621 popraveno 27 českých pánů (ne všichni byli panského stavu a slovo český je třeba chápat ve smyslu zemském).
Druhý radní dům byl přistaven po roce 1360 vedle domu Volflinova. V prvním patře jej zdobí honosné renesanční okno. Na fasádě nad okny druhého patra jsou umístěny znaky městských konšelů z doby kolem roku 1470. Následující dům kožešníka Mikše získala obec roku 1458. Nyní má novorenesanční průčelí. Vedlejší dům U kohouta s klasicistní fasádou získala obec po roce 1830. V přízemí tohoto i předešlého domu byly odkryty arkády loubí z druhé poloviny 14. století. Součástí radnice je od roku 1896 i další, do náměstí vystupující dům U minuty (čp. 3/2) s renesančními sgrafity, zobrazujícími mytologické výjevy. A městským úředníkům sloužily i další domy za tímto domem v bloku mezi Staroměstským a Malým náměstím.
Severní křídlo: Nobile Pražany nudil
Původní radniční křídlo ve směru do dnešní Pařížské třídy bylo mnohem kratší. Teprve ve 30. letech 19. století byly přikoupeny tři středověké domy, které však potřebám rozrůstajícího se aparátu radnice spojených pražských měst nedostačovaly. Byly proto zbourány a na jejich místě byla v letech 1838-1348 vídeňským architektem Pietrem Nobile stavěna novogotická dvoupatrová budova - vlastně účelová stavba spíše klasicizujících proporcí, ovšem s hrotitými gotickými okny na severním průčelí novostavby (tedy na průčelí obráceném k dnešnímu chrámu sv. Mikuláše a původně zčásti zakrytém Krennovským domem).
Nobileho poněkud nezáživné pojetí se Pražanům nelíbilo, a tak si vymohli, aby to nejdůležitější průčelí, obrácené do náměstí, dokončil jiný vídeňský architekt - W. P. Sprengel. (Na obranu jinde výborného Pietra Nobileho je třeba říci, že mu prostě nesedlo zadání - byl spíše architekt klasicizujícího pojetí a novogotika mu nebyla blízká.) W. P. Sprengel vytvořil v letech 1846-1848 východní fasádu (obrácenou do náměstí) s výrazným novogotickým dekorem. Ve skutečnosti však bohaté gotické opěráky a další četné gotické prvky spíše jen členily do jednotlivých panelů stále plochou hmotu stavby a pokoušely se zakrýt její spíše renesanční rozvržení, posílené zvláště střešní atikou.
Zdá se tedy, že bohatost novogotických detailů od počátku nepřesvědčila: „úřednická" strohost a předimenzovaná plošnost a objemnost byly za tímto dekorem silně cítit. A tak již od konce 19. století byly vyhlašovány soutěže na přestavbu tohoto radničního křídla a tato potřeba se stala ještě naléhavější po 5. květnu 1945, kdy byla Staroměstská radnice vážně poškozena a celé Nobileho křídlo vyhořelo.
Křídlo šlo zachránit. Ale „nechtělo se"
Není však pravda, jak se často tvrdí, že by se z něj nic nezachovalo. Ještě nějakou dobu kostra stavby stála a jistě by ji bylo možné obnovit a rekonstruovat. Podmínky k tomu byly mnohem příhodnější a dokumentace podstatně více než třeba v případě mnohem pozdější rekonstrukce gotického domu U Zvonu na protější straně nádvoří. To, že bylo Nobileho křídlo raději zbořeno, tedy vyjadřovalo hlavně vztah, jaký k němu město a jeho obyvatelé měli.
Dnešní doba je při hodnocení novogotických staveb, dostaveb a přestaveb mnohem tolerantnější a dokáže ocenit jejich kvality. Nobileho křídlo však zřejmě Staroměstské radnici skutečně nebylo souzeno.
Soutěže na dostavbu
| Soutěže na přestavbu a dostavbu radnice 1899-1901, 1904-1905, 1908-1909, 1937-1938, 1946, 1962-1963, 1966-1967 a 1988. |
Nesnubte staré s novým
Osobně pamatuji jen tu poslední soutěž z roku 1988, zadáním poněkud megalomanskou a ideologicky hlídanou. Po celou dobu soutěže strašil tehdy široce oblíbený komunistický slogan o tom, že se „staré snoubí s novým", jímž se tehdy obhajovaly devastace celých historických center našich měst. Tím „novým" se bohužel myslela ta největší architektonická šeď - ne že by nebyly invenční a originální návrhy a nápady, ale byly téměř vždy neomylně smeteny. Přesto se objevila v rámci soutěže a na následné výstavě řada pozoruhodných návrhů, a to v celé škále od vysloveně historizujících až po zcela novátorské.
Navrhnout a postavit novostavbu na tak citlivé místo jako Staroměstské náměstí je nesmírně těžké a výsledek téměř nepředpověditelný. Je to asi tak, jako když do nemocného těla chirurgové voperují nový dárcovský orgán. Záleží na imunitě organismu, zda jej přijme, nebo nikoli. A i když už o imunitě hodně víme, přesto se vždy musíme modlit za zázrak.
Proto by asi základním obecným pravidlem nové soutěže o dostavbu Staroměstské radnice měla být POKORA. Pokora u zadavatelů, pokora u architektů a pokora u poroty. A také pokora všech milovníků Prahy a jejího genia loci.Kromě té pokory by soutěž měla být velmi pečlivě připravena. Poučení ze soutěže o stavbu Národní knihovny je naléhavé. Soutěž by samozřejmě měla být mezinárodní a zcela průhledná. A pro veřejnost (jejíž hlas by měl být v rozumné míře také brán na zřetel) i pro odborníky by měla předcházet rekapitulace předchozích pokusů o dostavbu.
Foto a ilustrace: Pohlednice a výstřižky z dobového tisku ze sbírky Vladislava DudákaPublikace Zdeněk Wirth, Stará Praha. Obraz města a jeho veřejného života ve 2. polovici XIX. století. J. Otto
Uveřejněné ilustrace návrhů dostavby radnice neukazují celé spektrum pojetí, a zejména ty z roku 1988 ukazují hlavně to, co bylo přípustné pro tehdejší zadavatele a co bylo prezentováno v tehdejším tisku.
