Prázdniny v cizí kůži
Dovolená jinak: výměna domovů

Organizované zájezdy, narvané hotely, masová turistika? Děkuji, nechci. Cestovat lze i jinak - lépe a navíc úplně zadarmo. Jenom to chce trošku odvahy nabídnout své soukromí jiným.

"Vy jste se pomátli?! Vám nevadí pustit si do baráku úplně cizí lidi?" Tak tuhle konverzaci už máme nacvičenou. Nepomátli, nevadí. Naopak! Za poslední léta jsme vyměnili svůj domov na dovolenou či víkend s více než dvaceti rodinami z různých koutů Evropy.

Jak zima začne skomírat, moje e-mailová schránka se začíná plnit. Nechtěli byste přijet do Thajska? Nabízíme rodinný dům blízko pobřeží. 3+1 v Berlíně. Chalupu v Dánsku. Letní byt v Itálii. Loft v New Yorku. Vilu na ostrově Mauricius.

Celý svět leží člověku u nohou, stačí jen chtít. Pro někoho čiré šílenství, pro jiného ten nejautentičtější možný způsob cestování v komfortu zařízeného domova a přitom zcela zadarmo. Oni přijedou k vám, vy k nim.

Arosa, Švýcarsko 1.0

Naše první výměna. Švýcarský učitelský pár Roseline a Kurt z Curychu jsou na cestě po Evropě na kolech a rádi by strávili pár dní v Praze - nechceme vyměnit?

"Klidně přijeďte," píšu jim. "My sice v tomto termínu měnit nemůžeme, ale máme volný pokoj." Milý pár padesátníků nepohrdne. Pochutnají si na domácí svíčkové s pivem, proběhnou Prahou a víkend uteče jako voda. "Kdy by se vám hodilo přijet do Švýcarska"? ptají se při loučení. Nabízejí dům v Curychu nebo letní byt v Alpách. "Děkujeme," kroutíme hlavou. Jet s třemi dětmi recipročně na víkend do Švýcarska se zdá být jako příliš náročný špás.
"Víkend? Ale to samozřejmě ne! Přijeďte na celý týden!" Aha! O pár měsíců později nesměle obcházíme dřevěnou horskou boudu v jednom z prominentních alpských lyžařských středisek jménem Arosa. Kolem se pnou zasněžené štíty, na stráních cinkají kravské zvony a my hledáme klíč. Je přesně tam, kde psala Roseline.

Horský byt voní dřevem, zpoza okének lemovaných kostkovými závěsy je vidět vláček, který do hor sváží další šťastlivce. V předsíni jsou k dispozici hole a horské brýle proti slunci, na kuchyňském stole leží pět permanentek na lanovky a pytlík lískových oříšků. "Ty mají veverky nejraději," stojí Roselinou rukou napsáno v uvítacím dopise. Kousek odtud je prý lesní stezička, kde jsou veverky zvyklé brát si od lidí oříšky přímo z ruky.

Veverčí stezka se ukáže být zlatým hřebem pobytu. Míjíme ji den co den krátkou zacházkou při cestě na lanovku, která nás vynáší vysoko k horským štítům, z nichž scházíme kolem bučících krav, roztroušených farem, horských potůčků, ledovců i borůvkových lánů zpátky do údolí. Pokud jsme měli zpočátku o výměnách nějaké pochyby, tak ty už se dávno rozplynuly jako ty obláčky nad námi.

CELÝ ČLÁNEK SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU INSTINKT, KTERÉ JE PRÁVĚ V PRODEJI.