Na vlastní kůži
Dovolená v cizím domě

Výměna domovů? Zní to šíleně, a přitom to je úplně jednoduché. Oni k nám, my k nim. Na víkend do Německa, na týden, dva, tři za poznáním či k moři do Španělska, Itálie, Francie, Belgie... Už jsme to absolvovali dvaadvacetkrát a nikdy se to neomrzí.

Ta chvilka napětí, když člověk stojí před cizím domem a hledá, jak by se do něj dostal. A pak ta euforie, když se to podaří. Už jsme zažili všechno možné. Klíče ukryté v krabičce od sirek na hromadě naštípaného dříví, pověšené pod deskou zahradního stolku, v obálce bez odesílatele... Největší adrenalin bylo najít klíče ve dvě hodiny ráno v italské Moneglii, kde nápověda zněla "pod žlutou růží". Jenže ve tmě vypadají všechny růže stejně a navíc jich před tím domem rostlo několik záhonů!

V řadovém domku v malebné oblasti Cotswolds v jihozápadní Anglii jsou klíče ukryty v miniaturním sejfu u hlavních dveří a my k němu známe heslo. V chodbě visí rodinné fotografie: dvě copatá děvčátka ve věku sedmi a deseti let, svatební snímky jejich rodičů. Mel je hudebnice a Simon dělá průzkum trhu, jak jsme se dozvěděli z jejich profilové stránky na portálu Homelink.org, přes nějž jsme si dohodli výměnu. Stojí nás to 80 eur ročně, měnit pak můžeme do aleluja.

Sice jsme se nikdy nepotkali ani spolu nemluvili po telefonu, ale z bohaté e-mailové komunikace víme, že domek v Cotswoldu má tři ložnice a malou zahrádku a že tu na nás čekají dva opeřenci - slepice bantam. Naši angličtí domácí očekávají, že je každý den vyndáme z jejich speciálního zahradního příbytku a necháme běhat po zahradě, aby prý nezakrněly. No co, kroutíme hlavou. Hlavně když oni nám nezapomenou nakrmit naši pražskou havěť - křečka, králíka, želvy a rybičky. Už jenom kvůli nim si neumím představit, že odjedeme na dovolenou jinak než formou výměny!