Na katastru vsi Hradecko, tři kilometry severně od Kralovic (ve směru na Žatec) v okrese Plzeň-sever, stojí jedna z nevýznamnějších památek západních Čech - hospodářský dvůr Hubenov. Není ohrožen přímo do základů, ale pro svůj stav si zápis do Rejstříku nejohroženějších památek bohužel opravdu zaslouží.
Grangie - dvory plaských cisterciáků
Klášter cisterciáků v Plasích vlastnil velké množství pozemků a býval dobrým hospodářem. Jak jinak by ostatně mohl financovat svou velkolepou barokní přestavbu i řadu dalších vynikajících staveb po celém okolí. Jak jinak by si mohl dovolit takové architekty, jako byli Jan Blažej Santini nebo Kilián Ignác Dientzenhofer?
Cisterciáci zřejmě nikdy nebyli příznivci centrálně řízené ekonomiky, a tak na svých pozemcích zřizovali soustavu samostatných zemědělských dvorců, takzvaných grangií. Grangie byly zpočátku využívány ke kolonizaci země a kultivaci krajiny. Obzvláštními mistry se cisterciáci v tomto oboru stali zejména v krajinách blatných a močálovitých. A i později, což je případ plaského kláštera, bylo jejich hospodářství výjimečně citlivé ke krajinné kompozici. Hospodaření se zde vždy vyznačovalo souladem ekonomických záměrů se skvělou architekturou a okolní přírodou. Ke každé z grangií patřily kromě polností i ovocné sady, zahrady a pečlivě kultivované lesy. Zřetel byl brán na jejich budoucí výtěžnost - tedy, moderním jazykem, na jejich trvale udržitelný rozvoj.
Z plaských grangií se do dnešních dob v různé úrovni zachovalosti dochovalo 11 dvorců, což je samo o sobě unikát. K těm nejcennějším patří Býkov, Lomany, Kalec a Hubenov.
Hubenov - bohaté dílo dvou nadaných mužů
Hubenov - barokní hospodářský dvůr plaského kláštera, je skutečně mimořádný. Tak jako při přestavbě samotného plaského kláštera i zde se u jeho zrodu sešly dvě mimořádné osobnosti: zadavatel stavby - mimořádně vzdělaný a osvícený opat plaského kláštera Eugen Tyttl a architekt - vynikající Jan Blažej Santini. Ti dva si rozuměli. Měli obdobný cit pro estetiku, reprezentativnost i hlubší, ba přímo esoterické, ideové a symbolické kořeny architektury.
Dvůr byl postaven v letech 1730-1734 na místě původní (vystěhované) vsi podle plánů Jana Blažeje Santiniho na půdorysu nakoso postaveného a mírně zkoseného čtverce s vnitřním dvorem. Na jižním nároží stojí dominantní šestiboká obytná budova s průjezdem do dvora, s kaplí sv. Evženie a se znakem Eugena Tyttla na fasádě. A na protilehlém severním rohu tvoří její optickou i hmotnou protiváhu šestiboká sýpka. Tato mimořádně působivá kompozice je navíc i velmi praktická. Čím dále je sýpka od obytné budovy, tím méně je ohrožena požárem.
Další obvodové části dvora jsou tvořeny chlévy, stájemi, stodolami a kovárnou. Uprostřed dvora stojí mléčnice a vodní nádrž. Jaká to symbolika! Mléko a voda tryskají ze středu rajského dvora. Příchozí, kterým se náhodou poštěstí nahlédnout vraty do dvora, tuto mléčnici, snad jedinou opravenou část dvorce, obvykle mylně považují za kapli.
Pozvolné chátrání
V letech 1927 a 1932 byl dvorec poškozen požáry, ale to se ještě vzpamatoval. To, co vzácnou památku nejvíce poškodilo, bylo špatné hospodaření státního statku a dlouholetý nezájem ve 2. polovině 20. století. Po roce 1989 se zdálo blýskat na lepší časy a byla zahájena stavební obnova. Podařilo se však opravit právě jen barokní mléčnici a část střešního pláště stodol na severním křídle. Pak byla oprava tehdejším vlastníkem zastavena.
Potom získal dvůr nový soukromý vlastník. Ten zatím provedl pouze provizorní opravy střech, aby dešťová voda nezatékala na půdu. Krovy se však rozpadají a zdivo je stále více staticky narušeno. V některých místech natolik, že závisí opravdu jen na rychlosti, aby se zabránilo celkové destrukci. Ne, opravuji se: závisí hlavně na tom, aby na té rychlosti měl vlastník zájem. Vzhledem k tomu skutečnost, že omítka opadává a spáry mezi kameny se drolí, je jen dodatečným problémem.
V oblasti Hubenova se nachází jeden smírčí kříž. Kdysi se zde zřejmě událo něco nepěkného. Kdysi.
Foto: Vladislav Dudák a Tereza Šimůnková
