Jak se trsá v Singapuru
20.08.2007 10:10 Původní zpráva
Jenevieve se rádoby ležérně opírá
o barový pult nejžhavější singapurské diskotéky Ministry of Sound a po očku sleduje dvojici čerstvých čtyřicátníků v kvalitních kvádrech s nagelovanými patkami u vedlejšího stolku. Zvlášť ten v modré košili (Hermes, nebo snad Pierre Cardin?) je Jenevieve zatraceně sympatický. Pozor! Sympaťák se na ni zadíval o dvě vteřiny déle, než měl. Načež zbytek večera protancoval s kamarádem. V Singapuru se totiž lidi hned tak na skleničku nezvou. A to ani na diskotéce.
Jestli jste mužského pohlaví, sandály nechte doma. Jinak vás totiž do tohohle trendy, cool a sexy tanečního klubu vůbec nepustí. Strávili jste ve městě celý den a nestihli jste se převléknout ze šortek a sportovního trika? Ani se neobtěžujte zařadit se do fronty ke kase. Vyhazovači u vchodu jsou nekompromisní. Podnik si chce držet luxusní fazónu, i kdyby na tom měl tratit - za lístek totiž dáte od patnácti singapurských dolarů ve všední den do pětadvaceti, pokud přijdete v pátek nebo v sobotu. A protože najíst se v Singapuru můžete už za pět dolarů, není to večer za hubičku.
My dvě ale platit nemusíme - je středa, tedy pravidelná ladies night. Pro všechny dámy zadarmo. Mrknu na Jenevieve, když procházíme špalírem namakaných bouchačů do nitra podniku, jako že to s tím volným vstupem vymyslela opravdu chytře. Jen co si přivyknu neonové temnotě, pochopím, že kromě nás z volného vstupu a volného drinku těží dalších asi dvě stě mladých Singapurek. A další se trousí v průběhu večera.
Singapur není pro singles
Jenevieve jsem potkala na cestovatelském serveru, který funguje jako záchytný bod pro cestovatele v nouzi. Pokud přijedete do cizího města a nemáte kde bydlet, můžete zkusit štěstí - domorodci registrovaní zde na fóru nezištně nabízejí minimálně střechu nad hlavou, většinou i praktické tipy a milou společnost k tomu.
Jenevieve je na fóru asi půl roku, ale přespat u sebe nechala někoho vůbec poprvé. Zařízená na to není.
„Tady budeš spát," povléká mi svou postel v dětském pokojíčku, na které v rohu vesele nocuje několik plyšových zvířat. „Já si půjdu lehnout k ségře, až se později vrátíme," říká. Jenevieve je dvacet osm, vystudovala vysokou školu, pracuje jako učitelka a pořád bydlí s rodiči. Její sestře je třicet jedna. Vystudovala vysokou školu, několik let má přítele a také pořád bydlí s rodiči.
„Bydlet sama? V žádném případě!" kroutí Jenevieve hlavou nad takovým nesmyslem. Její sestra potvrzuje: „V Singapuru bydlíš buď s rodiči, nebo s partnerem, a to platí i pro chlapy. Rozhodně spolu nežijete před svatbou v jedné domácnosti. Musí to být oficiální." Jak je vidět, oficiálně se postupuje i na diskotékách.
Tancuje každý sám
Kolem jedenácté atmosféra v Ministry of Sound houstne. Aspoň na tom parketu, před kterým mě Jenevieve zaparkovala a kde se hraje evropský popík počátku osmdesátých let. Skladba návštěvníků je dost jednolitá a odpovídá etnickému složení denního života v ulicích nebo v metru: převažují singapurští Číňané následovaní Malajsijci, Indy a Angličany - u bělochů nepoznáte, jestli na ostrově pracují, nebo si sem jen přijeli užít trochu toho Západu, než vyrazí do sousedících států. Každopádně tu bílých obličejů moc neuvidíte. A Asiati se na vás zase ani nepodívají.
Je to zvláštní, ale je to tak: ani spiklenecké temno diskotéky, ani lepkavé songy, ani alkohol neprorazí čínsko-britskou upjatou zdrženlivost. Muži a ženy si sebe navzájem nevšímají, tancuje každý sám. Skupiny přátel nebo kolegů obou pohlaví sice svorně blbnou na parketu, ale je to, jako by před hodinou dostali vysvědčení na konci třetí třídy základní školy, marně hledám sexuální podtext. Slečny, byť na sobě nemají víc látky než figuríny po skončení povánočních slev, se důsledně vyhýbají už jen očním kontaktům s opačným pohlavím. Opačné pohlaví naproti tomu vypadá, že ho ze všeho nejvíc zajímá dno další skleničky, kterou drží v ruce.
„To je normální, že se sem lidi nepřicházejí seznamovat?" ptám se udiveně Jenevieve, „v Evropě je na večeru v hudebním klubu hudba až na druhém místě!"
Jenevieve i v neonové polotmě zrudne. „Já vím, jak je to Evropě, my přece máme satelit," zadrmolí, dopije a zmizí k baru.
Sex je jako konverzační téma v Singapuru jen o něco málo vhodnější než debata o posledních volbách (proč jen obvody, kde vyhrála opozice, najednou dostaly od vlády míň peněz?) nebo o věku posledního cizince popraveného za držení drog (jednadvacet).
Nekouřit!
Ministry of Sound má dva parkety. Kromě popíku, který se hraje na tom větším, je zde ještě menší parket, kde DJ točí r´n´b a hip hop. Sem se stahuje většina zahraničních turistů, pro které by YMCA od Village People byla příliš krutým songem, i kdyby nebylo dávno po půlnoci. Menší parket je opatřený širokým hrazením, kam by se daly ideálně odkládat sklenky, kdyby to nebylo zakázáno.
V Singapuru není dobré dělat, co je zakázáno. Za žvýkání žvýkačky je pokuta (copak nevíte, jak těžko se odstraňuje vyplivnutá žvýkačka z veřejných prostranství?), za přecházení silnice na červenou dokonce vězení. Paralelu s odstraňováním žvýkačky nebudeme ani domýšlet.
Když automaticky odložím sotva otevřenou lahvičku piva, kam nemám, během půl sekundy se z růžové tmy vynoří bezvýrazný obličej a pivo mi jednoduše sebere. Debata by byla zcela zbytečná. Už chápu, proč jsem za celý večer ani jednou neucítila marihuanovou cigaretu.
Thajská výprava
Kolem třetí hodiny ráno je zábava stále v plném proudu. A nejzábavnější moment nadchází právě teď: kolem bodyguardů do sálu vtančila skupina dam, které jako by někdo vysochal podle asijského ideálu krásy. Vlasy po pas, dlouhé laní nohy, které vězí v něčem, co je velmi, velmi krátké a velmi, velmi elastické, mléčná pleť a rty, na které má copyright Angelina Jolie. Chlapům, co se ještě drží na nohou, spadla čelist.
„Schválně jim jdi sáhnout na bradu," šeptá Jenevieve a zcela nesingapursky potutelně a ironicky se chichotá. „Už nepij," říkám jí, zatímco zírám na hadí tanec, co slečny předvádějí na písně skupiny ABBA. Jenevieve ale trvá na svém.
„To nejsou Singapurky," pomalu mi dochází, o čem je řeč.
„To jsou Thajci," dává si Jenevieve záležet, aby i v angličtině odlišila, co se dotyčná skupina snaží zakrýt. „Spoustě chlapů to dojde až na pokoji. Právě proto přicházejí až k ránu, když jsou už všichni pod parou. Kdybys jim sáhla na bradu, ucítíš rašící vousy, hihi," zasměje se ještě jednou tak, jak by jí pravidla singapurských dobrých mravů nikdy nedovolila.
Když před diskotékou máváme na taxík, vidím, jak do jiného právě nastupuje jedna z thajských dam. Není sama. Už vím, proč se dotyčný pán, až si zas příště vyrazí vyhodit z kopýtka, bude věnovat cíleně jen alkoholu.
Foto: Tereza Šimůnková
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.