Před 126 lety, v zimě roku 1890, končila ve Spojených státech válka Siouxů s americkou armádou. Konflikt propukl v roce 1854 a jde patrně o nejznámější válku mezi indiány a kolonisty. Jednak kvůli slavnému vítězství náčelníka Rudého oblaka nad generálem Georgem Custerem v bitvě u Little Bighornu, a také kvůli krvavé události z 29. prosince 1890, takzvanému masakru u Wounded Knee.
Válka již byla rozhodnuta - indiánské kmeny byly převálcovány mašinérii americké armády a měly opustit svá loviště. Náčelník kmene Lakotů Skvrnitý los se s 350 členy kmene vydal na pochod k rezervaci Pine Ridge, odkud měli být Lakotové transportováni do Omahy. Narazili však na část 7. kavalerie pod vedením majora Samuela Whitsida, která je odvedla k potoku Wounded Knee (v překladu Zraněné koleno), za jehož šumění se odehrála poslední bitva siouxských válek.
Indiáni rozbili své tábořiště, obklíčené kompletní 7. kavalerií, jejíž řady doplnil se zbytkem vojáků generál James W. Forsyth. Na tábor tak dohlíželo 500 amerických vojáků. Indiáni měli odevzdat své zbraně, navzdory naléhání překladatele ve službách americké armády, který se obával, že to povede k násilí.
Existuje více teorií, proč vlastně došlo k masakru. Podle té nejpopulárnější odmítl Černý kojot odevzdat svou zbraň, protože byl hluchý a nerozuměl rozkazu. Mezitím začali indiáni na popud šamana Žlutého ptáka tančit takzvaný Tanec duchů, který je měl učinit neprůstřelnými. Dva vojáci chtěli odebrat násilím Černému kojotovi pušku, ta však vystřelila a další výstřely na sebe nenechaly dlouho čekat.
Američtí vojáci byli proti neozbrojeným Lakotům podporováni dělostřelectvem, které bylo rozmístěno na přilehlém kopci. Většina z 39 obětí na straně Američanů pocházela z vlastních kanonů; kolik přesně zemřelo při masakru Lakotů není úplně jasné. Podle některých odhadů 150, podle jiných až 300.
Na místě tragické události stojí od roku 1903 památník. V roce 1990 obě komory amerického Kongresu schválily rezoluci, v které prohlásily hlubokou lítost nad masakrem u Wounded Knee.
