Na svatou horu a do vojenského bunkru do Králík

Na severu okresu Ústí nad Orlicí, u hranic s Polskem, leží ve výšce 560 metrů nad mořem město Králíky. Je kolem dokola obklopeno horami, z nichž nejvyšší je masiv Králického Sněžníku. Město a přilehlé obce mají asi 4800 obyvatel a ti žijí na opravdu pěkném místě. Příroda je zde půvabná a neokoukaná. Všude stráně a málo lidí.

Nepříliš pohostinná oblast byla osídlena zřejmě až ve 13. století, rozvoj však Králíky zaznamenaly ještě později, až po roce 1577, kdy je koupil Zdeněk z Valdštejna a udělil jim četná privilegia. Tehdy vznikla také základní městská dispozice s velkým náměstím.

Do města a do Městského muzea

To město má zvláštní kouzlo. Říká to každý, kdo jej navštívil a s kým jsem se setkal. Nedá se popsat, a tak následující řádky jsou jen holým výčtem. Králíky si dodnes zachovaly původní půdorys s obdélným náměstím a přilehlými ulicemi. Domy na náměstí jsou převážně renesančního původu, ale často mají historizující fasády.

Vyniká zde klasicistní radnice (dnes muzeum) z let 1795-1796, s věží postavenou v roce 1838. Základem dnešního barokně přestavěného tribunového kostela sv. Michaela Archanděla byla renesanční luterská trojlodní modlitebna.

Městské muzeum Králíky Út - So od 9.00 do 11.30, 12 - 30 - 16, Ne 12.30 - 17 hod. Vojenské muzeum Králíky Po - Ne 10 - 16 hod., v létě do 17.hod Pěchotní srub K-S 14 U Cihelny červen - srpen denně od 9.00 do 18 hod.

Městské muzeum není velké, ale zejména expozice zdejších řemesel řezbářství, varhanářství a tkalcovství stojí za prohlídku. Bez zajímavosti ale není ani expozice z dějin města a jeho spolkového života a expozice přírodní. Rád se proto podepíšu pod muzejní slogan, který zní: „Muzeum nemusí mít vždy jenom zašlé, nudné a staromódně uspořádané. Přijďte se přesvědčit."

Josef II., Beneš, Hitler

V 18. století vzrostl strategický význam celé oblasti u hranic s tehdejším Slezskem. Proto město také dvakrát navštívil císař Josef II., aby posoudil možnosti obrany proti Prusům. Obdobná situace se opakovala i ve 20. století. Roku 1937 zde byl na inspekční cestě prezident Edvard Beneš, aby zkontroloval stavbu rozsáhlé soustavy obranného opevnění. V roce 1938 se naopak v Králíkách zastavil Adolf Hitler.

Severozápadně od města, v prostorách bývalého sila, působí Vojenské muzeum Králíky. V jeho expozici je vystavena vojenská technika, ojedinělá je obsáhlá stálá výstava věnovaná osobnosti armádního generála Ludvíka Krejčího, hlavního velitele mobilizované čs. branné moci v roce 1938.

Okolní krajina je přímo protkána pásmem čs. opevnění z let 1935-1938 a mnoho z pevností se nachází i v bezprostřední blízkosti Vojenského muzea. V jeho blízkosti se nachází další pozoruhodné vojenské muzeum, tentokrát přímo ve vojenském objektu. Je to Muzeum čs. opevnění z let 1935-1938 - Pěchotní srub KS 14 „U Cihelny".

Na Králicku se také dolovalo

Tři tipy, co neminout v Králíkách 1. Městské muzeum 2. Poutní areál na Hoře Matky Boží nad městem 3. Vojenské muzeum Králíky včetně pěchotního srubu „U Cihelny"

Na Králicku se dolovalo a dolování se týká nejstarší písemný doklad o tomto kraji. Bylo to v roce 1367, kdy císař Karel IV. daroval Čeňkovi z Potštejna hrad Žampach a k němu patřící „Hory Králické". Není však známo, o jaké doly se jednalo. Později se zde těžila železná ruda a možná stříbro a město získalo městský znak v podobě dvou zkřížených havířských kladívek - tupého perlíku a zkoseného mlátku. Přes ně je ještě položen meč, symbolizující městská práva. V 17. století byl proveden pokus o obnovu dolování, ale marně. Ložiska již byla natolik chudá, že se těžit rudu nevyplatilo.

Vídeňské jesličky z Králíků

Nad městem se od nepaměti nacházely prameny, považované za léčivé. A u nich, na Hoře Matky Boží, dal na přelomu 17. a 18. století vybudovat králický rodák a královéhradecký biskup Tobiáš Jan Becker monumentální poutní areál s kostelem Nanebevzetí Panny Marie s ambitem a s klášterem servitů. Z města k němu vede alej se zastaveními křížové cesty.

Poutní místo nejenže lákalo poutníky zblízka i zdaleka, ale představovalo pro řadu obyvatel chudého kraje obživu v podobě výroby a prodeje upomínkových předmětů. Zdejší betlémy (jesličky) se dokonce vyvážely a například v Americe se prodávaly jako „pravé vídeňské jesličky". A pak se divte, že se Nick Carter ve filmu Adéla ještě nevečeřela domníval, že Čechy leží ve Vídni. Do Vídně se však dostávalo i králické plátno - i to bylo velmi proslulé.

Ale i ve městě samém vzkvétala řemesla. Zvláště významné bylo varhanářství a varhanami z Králíků se může chlubit například i pražská Loreta.

Foto: Vladislav Dudák, kraliky.cz, militaryclub.info/cihelna, kraliky-klaster.cz