Dnešní povídání o českých troskách bude mít nečekaně šťastný konec. Vše se bude točit kolem řeky Otavy, mostu ohroženém živly a středověkém pobřeží, které zmasakroval komunismus.
Město Písek je starobylé a téměř každý si je spojí nejdříve s kamenným raně gotickým mostem - nejstarším stojícím v českých zemích. Starší byl jen románský most Juditin v Praze a o něco mladší most přes Labe v Roudnici nad Labem. Ty ale dávno odnesla voda i čas.
Písecký Kamenný most rozhodně nepatří k českým troskám. Anebo jenom opravdu velmi maličko.
Rytmus pohrom: povodeň, doprava, povodeň, orkán
Původně míval dvě mostecké věže, obdobně jako dodnes Karlův most v Praze, ale ty se bohužel nezachovaly. První se zřítila při povodni v roce 1768 (po níž byl poškozený most zrekonstruován), ta druhá byla odstraněna kvůli sílící dopravě v 19. století. Chybělo však málo a most se stal troskou při katastrofálních povodních v srpnu 2002.
Tehdy rozbouřená a vzedmutá Otava strhla z mostu kamenné zábradlí a část soch. Hladina velké vody tehdy sahala do výšky dvou metrů nad vozovkou. Normálně řeka protéká asi pět metrů pod ní. Samotný most však vydržel, zřejmě i díky rekonstrukci. Byl pak velmi rychle i díky veřejné sbírce opraven a většina soch (až na alegorii Mlčení, která musela být nahrazena novou replikou) i kamenných článků byla vylovena z koryta řeky a opět usazena na své místo. Živly se však mostu nevyhýbaly ani později. Po vodě přišel vítr, a to v podobě orkánu Kyrill, který zlomil kříž s Kristem - součást jediného sousoší, které za povodně téměř nebylo poškozeno (kříž tehdy čněl nad hladinu vodou zcela pohlceného mostu). Kovové tělo Krista nalezli potápěči v korytě řeky ve vzdálenosti 60 metrů od mostu.
Místo středověkého špitálu Jitex
Ale nyní se obraťme přímo k našemu tématu. Pobřežní části středověkých měst se vždy měnily velmi rychle. Za prvé byly obvykle periferií, neboť středověká města měla tendenci obracet se k řece zády. Vždyť řeka obvykle sloužila jako odpadní stoka a jako „výrobní nástroj" pro různá „nečistá" a zapáchající povolání, jako bylo koželužství, barvířství nebo výroba sanytru. A za druhé bývaly často postiženy povodněmi a požáry. Zároveň však pobřeží historických měst měla obvykle osobitý a velmi malebný ráz. Takové bylo i osídlení pravobřežní Rybářské ulice (předměstí zvané V Rybářích) a také pobřeží Pražského předměstí, ležícího na protějším levém břehu řeky pod Kamenným mostem.
Tato předměstí, jelikož nebyla začleněna do rámce městského opevnění, navíc velmi trpěla při každé vojenské akci, ať už šlo přímo o obléhání nebo jen o tažení vojsk kolem. Přesto si písecké pobřeží až do poloviny 20. století zachovalo osobitý ráz.
V padesátých a šedesátých letech zde však bylo zbořeno více než 150 domků, aby uvolnilo místo moderní socialistické architektuře.V osmdesátých letech byl zbořen na předmostí původem středověký špitál a zcela zlikvidována pobřežní zástavba levobřežní Čechovy ulice.
Na uvolněných místech vyrostl na pravém břehu obchodní dům Racek, kulturní klub a budova generálního ředitelství Jitexu Písek, na levém břehu budova kina Portyč. Historický a malebný charakter pobřeží po obou stranách Kamenného mostu tak byl nenávratně zničen.
Duch místa se vrátil
Ale v 90. letech se stal zázrak, díky němuž se alespoň část škod napravila. Kromě celkové obnovy krásného historického jádra města bylo podle projektu Stanislava Kopeckého urbanisticky vyřešeno pobřeží na levém břehu řeky. Moderní domy i obchodní zázemí zcela respektují kontext historického města, a přitom nezapírají svou modernost. Podařilo se skoro nemožné a připomínka starého genia loci se navrátila. Právem je tato úprava pobřeží Otavy považována za jeden z nejzdařilejších urbanistických počinů 90. let. Historie mostu: Jelen byl první |
Kamenný most, kdysi důležitá spojnice na Zlaté stezce (solné cestě), má ještě jeden neoficiální název. Říká se mu Jelení most. Prý proto, že když byl postaven, bylo rozhodnuto, pojmenuje se podle prvního, kdo na něj vstoupí. Určitě byla řada ctižádostivců, kteří se chtěli zapsat svým jménem do historie, ale všechny předběhl jelen, který se sem zatoulal z protějšího břehu z lesů v místech dnešního sídliště Portyč. Foto: Vladislav Dudák, Profimefia, Wikipedia, ČTK
