Komentář
Kdo zruší střídání času, ať dostane Nobelovu cenu

Na podzim hodinové ručičky o hodinu dozadu, na jaře zase o hodinu dopředu. Je až neuvěřitelné, že v 21. století stále existuje střídání zimního a letního času. Jenže tento absurdní přežitek jen tak neskončí.

Letošní podzimní rituál, kdy se v noci na neděli 25. října vrátil čas o hodinu nazpátek, nevyvolal zdaleka takovou pozornost jako v minulých letech. Tradiční téma přebila koronavirová pandemie a taky skandál ministra zdravotnictví Romana Prymuly (za ANO). Nepochybuji o tom, že se lidstvo s nemocí covid-19 dříve či později vypořádá, nebo ji aspoň uzavře do přijatelných mantinelů. Ale nesmyslné a přežilé podzimní a jarní posouvání ručiček tam a zpět je jakoby nad síly kohokoli. Možná kdyby nějaká věhlasná evropská instituce - dejme tomu komise pro udělování Nobelovy ceny - vypsala prestižní cílovou prémii pro toho, kdo konečně zruší střídání standardního (zimního) a letního času, třeba by se toho někdo chopil.

Přitom to vypadalo tak nadějně. Letos už jsme mohli žít v jednom souvislém čase. V září 2018 tehdejší předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker oznámil, že v roce 2019 (to bylo vloni!) pravidelné posouvání hodinových ručiček skončí. Vycházel z letní ankety, do níž se za šest týdnů zapojilo na 4,6 milionu obyvatel všech 28 členských zemí - a 84 procent lidí uvedlo, že jim střídání času vadí. Evropská unie tak měla nakročeno k patrně nejrychlejšímu rozhodnutí ve svých dějinách. Jenže pak se proces vrátil do standardních unijních kolejí: konec podzimního a jarního přetáčení hodinek se posunulo na rok 2021.

No a tento rok už je za rohem. Co myslíte, přetočíme si hodinky naposledy v březnu, nebo v říjnu 2021? Nebo jsme si je snad naposledy přetočili už o uplynulé, víkendu? Kdo se vsadí? Že nikdo? Ani se nedivím. S pravděpodobností 1:100 se totiž příští rok nic rušit nebude a je možné, že ani o rok později. Téma se střídáním zimního a letního času tak nějak vyšumělo, nejedná se o něm a je otázka, kdy se znovu otevře.

Zanedlouho to přitom budou dva roky, co Evropský parlament schválil, že starý kontinent přejde na jeden čas bez hodinového posouvání dozadu a dopředu. Stalo se to v březnu 2019. Jenže jednotlivé státy měly současně oznámit, jestli preferují standardní zimní čas, anebo ten letní. Pak se měl hledat kompromis. Směrnici ještě navíc musí schválit Rada Evropské unie, která se k tomu ale od jara 2019 nedostala. Soulad je nutný, aby nenastaly bizarní situace, kdy při přejezdu z jedné země do druhé a pak do další by lidé točili ručičkami hodinek tam a zase nazpátek.

Jednotlivé státy ještě konečné stanovisko nepřijaly

Nejde ale jen o evropské instituce, vyčkávací taktiku zvolila většina zemí. I když se z jednotlivých států zvláště v minulém roce ozývaly hlasy, který čas budou podporovat, konečné stanovisko ještě nepřijaly. Například Německo se ještě loni hlásilo k letní variantě, česká vláda se přihlásila k té zimní. Jenže veřejnost to vidí jinak. Podle loňského průzkumu agentury STEM/MARK sice 70 procent Čechů považuje střídání času za přežitek, ovšem 42 procent si přeje zachovat coby trvalý čas ten letní. Pro zimní je 24 procent, zbytek neví. Konečné rozhodnutí ale od té doby nepadlo.

Vědci preferují zimní, standardní čas, který lépe odpovídá biologickým hodinám. V zimě je více světla po ránu a v létě zase méně ve večerních hodinách, což je prospěšnější pro spánek a odolnost organismu. Možná je ale jedno, který z dvou časů nakonec bude platit. Podstatné je, abychom si dvakrát do roka nemuseli štelovat hodinky. Podle některých výzkumů má totiž se změnou času různé potíže až pětina veřejnosti. Pro někoho trvá dny, ale až týdny, než s tím vyrovná. Podle jednoho amerického výzkumu se při jarní změně zvyšuje počet mrtvic o dvě procenta a infarktů přibývá dokonce o 25 procent. Může za to prý hlavně zhoršení kvality spánku, přičemž nejrizikovějším dnem bývá první pondělí po střídání času. O hodinu kratší spánek má podle různých studií vliv i na počet dopravních nehod, podle jednoho švédského modelu jich přibývá o jedenáct procent.

Střídání času se před desítkami let zavádělo především kvůli úsporám elektrické energie, ale dnes už to neplatí, ekonomický smysl to nemá. Známým českým odpůrcem zimního a letního času byl pekař Stanislav Pecka ze Sobětuch na Chrudimsku. Svůj boj začal už počátkem 80. let minulého století (novodobé střídání času bylo v někdejším Československu zavedeno v roce 1979), kdy psal dopisy tehdejšímu prezidentovi Gustávu Husákovi nebo předsedovi vlády Lubomíru Štrougalovi. Nepolevil ani po listopadu 1989, kdy jeho žádosti dostali například prezidenti Václav Havel a Václav Klaus, ombudsman Otakar Motejl, ale třeba také Evropská komise, OSN nebo někdejší americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová. Pecka svůj boj nevyhrál, zemřel v létě 2009. Snad se zrušení tohoto přežitku dočkáme aspoň my.