Ruční výroba
České a slovenské přadleny dělají gobelíny i látku na kabát

Ručně spřádanými vlněnými přízemi, tkaním vlněných látek pro oděvy i pro čalouníky nebo výrobou gobelínů chtějí oslovit české zákazníky Češky a Slovenky ze dvou tuzemských ateliérů. Zahraniční klienty a trhy se jim prý daří dobývat se svými ekologickými, lokálními i fair-tradeovými výrobky snadněji. Přadleny, designérky a obchodnice v jednom dokážou utkat i outdoorovou textilii a dávají na své látky desetiletou záruku. Uvažují o tom, že se jim podaří založit manufakturu a rozjet své vlněné sny ve velkém. Dnes svoji práci ateliéry Wnoozow a Motanina představily v Praze.

"Ateliér Wnoozow začal s ovčí vlnou a kooperujeme s ateliérem Motanina, za kterým se skrývá Alena Ninajová a který má podle mě momentálně jedny z nejlepších přadlen v Československu," řekla Daniela Danielisová z ateliéru Wnoozow. O Československu mluví proto, že pracuje s vlnou z ovcí žijících v Česku i na Slovensku.

Wnoozow začínal před rokem tkaním gobelínů, tedy nástěnných koberců, které se tkají z ovčí vlny a z hedvábí. Jeden se vyrábí až půl roku. Gobelínová výroba má v Čechách dlouhou tradici. "Existují manufaktury ve Valašském Meziříčí a v Jindřichově Hradci. Měly v 70. a 80. letech tak vysokou kvalitu, že je chceme následovat," uvedla Danielisová. "Ke gobelínům jsme přidali tkaní látek. Tedy z vysokého řemesla jsme přešli na dostupnější typ řemesla pro designérskou veřejnost, všechno to ale spojuje vlna," ukazuje Danielisová na vzorky vyčesaných vln různého původu a kvality i na utkané látky.

"Naše první velká zakázka byla na fashion week do Paříže. Spolupracovali jsme tam s těmi, kdo jsou v módním světě high class, a zjistili jsme, že textilní výroba a tkaní vůbec není ztracené řemeslo," uvedla. Textilní výroba, pokud má držet vysokou kvalitu, je podle Danielisové velmi nákladná, spřádání a tkaní vlny je pracné.

"Jsme v Evropě a ta nedosahuje v cenové nabídce úroveň Číny," připomněla rychloobrátkový textil vyráběný v Asii. "Rádi bychom se dostali z toho fast fashion pryč a zachovávali si kvalitu. Stále zvyšujeme záruku na textil, zatím je deset let. A je to neuvěřitelný pocit, celé dny sedíte v ateliéru, tkáte, meditujete při tom," popisuje další rozměr své práce.

"Věříme, že cílovou skupinu najdeme. Ve světě nemáme problém, v Japonsku, Americe i ve Vietnamu, tam kupní síla je. Teď musíme více komunikovat s českou a slovenskou módní scénou," říká. Práce s vlnou, komunikace s malochovy ovcí, její následné zpracování a prodej výrobků z ní se podle ní nevyplatí v malém. Proto spolupracuje s ateliérem Motanina, která zvyšuje kvalitu vlny, roun i přízí a jejímž cílem je továrna. Počítá, že by pro ni šlo získat granty a od nového roku ji budovat.

Danielisová nechce nabízet hotové oděvy, chtěla by být platformou pro designéry či umělce, pro které bude vyrábět podle jejich přání. Hotovou látku nabízí od ceny 5000 korun za metr čtvereční, kvalitnější a náročnější textilie se ale mohou vyšplhat až ke 20 tisíc za metr čtvereční.

Danielisová říká, že z vlny lze ušít nejen klasický kabát, ale i funkční oblečení do přírody. Vlně dokáže zvýšit potřebné funkce a experimentovat s materiálem, například dodat znovu lanolín, který se zpracováním odloučil, který ale zaručuje odolnost látky proti vodě.