Investice do umění
Čeští sběratelé hledají kvalitu, zjistili zahraniční obchodníci

Do České republiky se stále více dováží starožitnosti a sakrální umění ze zahraničí. Zahraniční obchodníci v tuzemsku dokonce zakládají své pobočky. Využívají toho, že na českém trhu se s díly sakrálního charakteru a domácí provenience obchoduje jen těžko, zahraniční starožitnosti v Česku navíc prodají dráž než v zemích původu. Ze zahraničí se do aukce dostala i desková malba Vraždění neviňátek od Mistra Litoměřického oltáře, která se v sobotu v Brně vydražila za 3,1 milionu korun. Je přitom šance, že bude vystavena ve veřejně přístupné expozici.

Dílo pocházelo ze španělské sbírky, a proto nebylo prohlášeno v Česku za kulturní památku, i když jeho uměleckohistorický význam je velký. Vydražil ho český sběratel a jistě nepůjde brzy opět na trh, řekl Tomáš Zezula z aukční síně. Podle něj před aukcí projevila o obraz zájem Národní galerie. "Předkupní právo státu je pouze ke kulturním památkám, nikoliv k předmětům kulturní hodnoty. Od NG jsme žádný podnět neobdrželi," řekla mluvčí ministerstva kultury Helena Markusová. Zezula počítá s tím, že obraz získá vydražitel.

Desková malba byla součástí Strahovského oltáře v Praze, který představoval triptych, jehož středová část a pravé křídlo byly od 40., respektive 50. let do roku 1992 nuceně v NG, poté byly navráceny strahovským premonstrátům. Vydražená malba byla součástí levé strany triptychu. "Rádi bychom ji byli vydražili, měli jsme ale limit, který byl překonán," řekl ředitel uměleckých sbírek Královské kanonie premonstrátů na Strahově Libor Šturc. Podle Zezuly se vydražitel díla nebrání jednání s žádnou z dotčených institucí a není vyloučeno, že malba bude v budoucnu veřejně vystavena.

Tuzemská umělecká díla sakrální povahy se na českém trhu objevují málo. Národní památkový ústav (NPÚ) je mimo jiné porovnává s katalogem ukradených církevních děl z českých kostelů, který čítá stovky položek. Pokud předmět odborníci z NPÚ shledají jako nepostradatelný pro tuzemské kulturní dědictví, navrhnou prohlásit ho za kulturní památku. V praxi se tak děje v drtivé většině případů, tím se zároveň snižují možnosti vlastníka předmětu k jeho prodeji. Kulturní památku totiž nelze vyvézt trvale do zahraničí, koupit ho tedy prakticky může jen v tuzemsku žijící sběratel. Zákon z roku 1994 se snažil zabránit tehdy masivnímu odlivu sakrálních předmětů za hranice, i podle odborníků však přišel pozdě.

Stále častěji se v tuzemských aukčních katalozích objevují středověké či pozdější sakrální umělecké předměty, u nichž se uvádí, že pocházejí z německých, rakouských, italských či španělských sbírek a mají platné vývozní povolení příslušného státního úřadu ve své zemi. Více a lépe než dříve se také prodává umění starých mistrů, čehož dokladem je třeba letošní jarní aukce Arthouse Hejtmánek, kde se prodal obraz Parise Bordoneho Amor, Bakchus a Diana z roku 1550 za deset milionů korun. Za mírně vyšší cenu se v tuzemské aukci ze starého umění prodala jen malba Umučené světice z okruhu Mistra Třeboňského oltáře.

Čeští starožitníci podle Simony Šustkové z Asociace starožitníků vozí do Česka předměty z období secese, art deco, intarzovaný nábytek, sklo či hodiny například z Francie. "Spoléhají na to, že tyto předměty v Česku prodají se ziskem," říká s tím, že v zemích, kde se umělecký trh rozvíjel nepřetržitě, je poptávka po některých položkách už menší, zatímco čeští sběratelé, kteří si vybírají kvalitu, jsou ochotni platit více. Na posledním veletrhu starožitností se prezentovaly dvě nové firmy, které v Česku založily své pobočky.