Vlastní výroba
Sklářská huť František v Sázavě chce být soběstačná

Centrum sklářského umění v bývalé huti František v Sázavě na Benešovsku chce více spolupracovat s designéry a architekty a vyrábět i na zakázku. Cílem je dosáhnout ekonomické soběstačnosti. V nabídce zařízení, které vzniklo rekonstrukcí historické huti z roku 1882, zůstanou nadále tvůrčí dílny pro veřejnost, řekla Jaroslava Tůmová z obecně prospěšné společnosti Posázaví.

"Máme velký prostor se rozvíjet i v oblasti vlastní výroby. Samozřejmě ne klasické sériové, tomu není provoz uzpůsobený, vždycky to budou limitované edice ve spolupráci s designéry a architekty a tvorba na zakázku," uvedl Václav Pošmurný, nový ředitel společnosti Cesty skla, která centrum provozuje.

Designová díla už v huti vznikají - jezdí do ní na pobyty skláři z celého světa a jeden výrobek tam vždy zanechají. Rozšiřují tím soubor ateliérového skla, z nějž se každoročně několik děl vydraží ve prospěch huti. Historicky první dílo takto vytvořil v roce 2014 Janusz Pozniak.

Pošmurný chce zvát architekty a pořádat setkání s odborníky. "Hledáme cestu, jak vyrábět na míru prostoru huti i aktivitám, které v ní děláme. Musíme se chovat ekonomicky, jsme neziskovka, která chce dostat do povědomí české sklo. Není to primárně o zisku, ale chceme, aby se dařilo uhradit provozní náklady a vydělat na investice potřebné na obnovu," uvedl. Poukázal na to, že objekt je v provozu 3,5 roku a potřebuje už údržbu a opravy. Provoz centra je nyní závislý na Nadaci Josefa Viewegha, která ho vybudovala, a na donátorovi, jenž podporuje její činnost.

Výhodou je podle Pošmurného to, že je na jednom místě soustředěna většina sklářských technologií. Výtvarníci mají v Sázavě k dispozici kromě sklářských pánvových pecí a dílen s pecemi na tavenou plastiku také brusírnu, malírnu, rytebnu a fotoateliér s profesionálním vybavením.

Bývalou sklářskou huť František postavil Josef Kavalier a dal jí jméno po svém otci. Po výstavbě nových provozů skláren a výrobních hal ale její význam klesal a pomalu chátrala. V roce 2010 byla zapsána na seznam kulturního dědictví ČR. Nadace Josefa Viewegha ji zrekonstruovala za více než 130 milionů korun.