Deskové hry
"O komunitu se musí deskohráči starat a aktivně ji rozvíjet"

Deskové hry zažívají v posledních letech boom, určitě i s ohledem na pandemii koronaviru a lockdowny, ve kterých lidé hledali možnosti rozptýlení. Své o tom ví Ondřej Poštulka, Community Manager jednoho z největších deskoherních vydavatelů Albi, který má mimo jiné na starosti správu facebookové skupiny Hry nás baví.

Jak si na trhu aktuálně vedou moderní deskové hry? Stále se vezou na vlně zlaté éry způsobené koronavirem?

Vlna opadla, ale povodeň za sebou nechala úrodnou krajinu. Hodně lidí, kteří se do hobby během koronavirové krize dostali, zůstali hrám věrní a toho si vážíme. Krize ovšem nepřinesla jen dobré věci, zkreslila vydavatelům představu o trhu jako takovém. Prodeje v době po pandemii nejsou ani zdaleka tak dobré jako během ní. Chvíli to vypadalo na exponenciální růst celého odvětví, nicméně jak se život vrátil do normálu, lidé sklouzli k činnostem, které dělali dřív. Konkurenční výhoda lockdownu pominula a volný čas zase více zaplňuje sport, procházky nebo kulturní akce. Kdo začal hrát, pokračuje, ale určitě netráví u her všechen svůj čas. Každopádně bych nechtěl, aby to vyznělo pesimisticky. Koronavirus jen urychlil přirozený vývoj - deskovkám se obecně daří, stále více pronikají do mainstreamové zábavy.

V čem podle Vás spočívá fenomén deskových her?

Chce se mi říct - chléb a hry. Dvě věci, které si lidi nikdy neodpustí, a to ani během krize. A proto má Albi podchycené obě tyhle složky (směje se). Ale to by bylo příliš jednoduché. Deskovky o svoje místo na slunci bojovaly už delší dobu. Vždycky tu byly, jen se jim poslední dobou podařilo prorazit. I starší hry jsou kvalitní. Vezměte si takové Osadníky z Katanu - existují skoro třicet let, ale na popularitě jim to neubírá. V novém tisíciletí se změnila jedna důležitá věc. Do ekonomicky aktivního věku dorostla generace odkojená fandomem - filmy, počítačovými hrami, seriály a knížkami. Deskovky na motivy Star Wars, Harryho Pottera, Pána prstenů nebo Hry o trůny výrazně přispěly k rozšíření komunity hráčů. Podívejte, jak silnou členskou základnu mají akce typu Comic-Con nebo Festival Fantazie. Generace mileniálů neváhala za svoje koníčky platit, včetně podpory deskových her. Ale to samo o sobě by nestačilo, za poslední roky se potvrdil nárůst další silné komunity. Deskové hry objevili rodiče a zařadili je do zábavy svých dětí. Částečně to souvisí s tím, co jsem říkal předtím. Věční hračičkové dospěli a předávají svoje koníčky dětem. Ať už to bylo, jak chtělo, značná část novodobé deskoherní komunity se dnes točí kolem takzvaných deskomatek. Není to nikterak urážlivé označení, myslím, že ho dotyčné samy rády používají. Jádro komunity na dvou největších facebookových skupinách tvoří ženy v aktivním věku s dětmi. To jsou podložitelná čísla.

Máte nějaký trik, jak probudit zájem o hraní u dětí, které dávají stále častěji přednost digitálnímu světu?

Nejdůležitější rada je začít sám hrát. Děti prostě rádi kopírují to, co dělají rodiče. Pokud se můj život motá kolem kol, pravděpodobně si vychovám malého cyklistu. Jestli chcete pro děti alternativu k digitálnímu světu, musíte jim jít příkladem. Začít lze jednoduššími hrami, zvláště mladší děti předškolního věku je třeba zapojovat postupně. Můžou házet kostkami, otáčet karty nebo jen hrát s jedním z rodičů. Časem si ke hrám najdou svůj vlastní vztah. Vadí jim prohrávaní? Zkuste kooperativní hry, kde všichni hráči spolupracují a bojují proti hře samotné. Hlavně věnujte hraní s dětmi svůj čas. Nejprve vás to asi nebude bavit, ale jednou se celá rodina sejde u hrací desky, což je ta odměna, pro kterou to děláte.

U starších dětí jde o výrazně těžší úkol. Toho, kdo nevyrůstal v deskoherní rodině, jen tak nezaujmete. Konkurence v podobě digitálních zážitků je velká. Co může pomoct, je desková hra podle počítačové hry nebo nějaký extrémní deskoherní zážitek. Napadá mě např. velká výpravná sci-fi hra ISS Vanguard. Ale iniciátorem musí být opět rodič. Nejčastější chyba je hru prostě darovat a potom si už nenajít čas s dítětem zahrát. Na takovou krabici se ve výsledku jen práší a je zmařenou investicí.

Většina dnešních her se dá hrát i v tzv. sólo režimu, tedy v jednom hráči. Takže často nemusí být zapojeni oba rodiče. Garantuji vám, že když doma sám(a) rozehrajete bitvu o osud vesmíru, váš potomek se na vás bude nejdřív koukat trochu divně, ale brzy se rád připojí. Princip her se nemění a je jedno, jestli jsou digitální, nebo na papíře. Pokaždé dítě zaujmou.

Které deskové hry patří v Česku dlouhodobě k nejoblíbenějším? Mění se vkus s časem?

To jsem rád, že se na to ptáte. Velké moderní deskovky se vyznačují především opulentní produkcí, hromadou plastových figurek a nevšedním hráčským zážitkem. Vkus deskohráčů se poslední dobou hodně změnil, hráči dost slyší na luxus. Svoje hry si vymazlují extra komponenty - jako jsou například kovové mince - herními neoprenovými podložkami nebo lépe provedenými žetony. Dokonce vznikla řada přidruženého bussinesu s herními doplňky. Namátkou bych mohl jmenovat Myší Doupě, které doplňky k hrám tvoří pomocí 3D tisku.

V záplavě novinek je těžké vybrat nějaké stálice. Určitě to budou starší kusy jako BANG!, Carcassonne nebo Osadníci z Katanu. Mezi novějšími hrami bych klidně zvolil Mars: Teraformace, Scythe, Na křídlech a Divukraj. A mezi těmi nejnovějšími velký loňský hit Heat. Za zmínku také stojí dlouhodobě oblíbená hra mezi dětmi a rodinami - náš Karak. Ten se aktuálně dočkal druhého dílu. Je úspěšný hlavně proto, že není příliš těžký pro děti, ale ani příliš triviální pro rodiče.

Jak silná je tuzemská deskoherní komunita a co ji charakterizuje?

Česká scéna je momentálně rozdělená. Máme tu dvě pomyslná centra. Server Zatrolené hry funguje od roku 2007 a sdružuje především "core" hráče. Funguje jako obří databáze, fórum a v neposlední řadě i bazar. Naopak laičtější deskoherní veřejnost je doma na Facebooku, a to především na skupinách typu Hry nás baví a Deskovky pro tři bratry.

Tyto komunity se prolínají a není mezi nimi žádné větší napětí. Trochu problém je zaměřit se na obě z hlediska marketingu. Zkušenější hráči jdou po exotických herních zážitcích, dorozumívají se svým slangem a obecně neuznávají spoustu jednodušších her. Naopak deskomatky hledají především inspiraci na hraní s dětmi. A často jsou z větších a složitějších her otrávené.

Moje práce je snažit se obě skupiny pochopit. Někdy to není snadné, ale naštěstí lásku ke kostkám, kartám, papíru, figurkám a dřevu máme všichni stejnou.

Co byste doporučil začínajícím hráčům, kteří mají chuť hrát, ale ne parťáky?

Pokud jste začínající hráč, tak nejlepší je zmapovat si situaci tam, kde žijete. Téměř v každém větším městě existuje nějaký herní klub, často připojený k deskoherní prodejně. Pokud nic takového nemáte, je tíha "evangelizace" na vás. Začněte s kamarády, kolegy nebo rodinou. Prostě v blízkém prostředí. A možná potkáte spřízněné duše. Nakupte jednodušší hry, jako jsou Similo, Scout (Cirkus) nebo Kostnice Sedlec, a noste je po kapsách. Kdykoliv bude vhodná příležitost, dostaňte je na stůl - on se už někdo chytí.

A pak jsou tu sólovky. Takové Citrusy můžete vytáhnout i ve vlaku. Není to úplně socializační, ale nevadí. Kdo chce hrát, cestu si musí najít sám.

Jaké jsou teď největší trendy v deskových hrách?

Těch je! Kromě kooperativních a sólo her, o kterých už byla řeč, jsou to různé žánrové mixy. Třeba populární Duna: Imperium nebo Ztracený ostrov Arnak. Také táhnou velké výpravné a dobrodružné hry typu Tainted Grail či Gloomhaven. Spíš než trendy je dnešní doba významná tím, že neustále roste počet vydavatelů.

A také je tu jedna věc, která mě osobně dělá velkou radost. Přibývá českých her od českých tvůrců. A některým se daří i na zahraničním trhu. Za zmínku stojí např. Kutná Hora. Jde o poměrně náročnou a složitou ekonomickou hru. Ale uspěné jsou i malé hry, namátkou Trablíci z našeho vydavatelství. Momentálně se prodeje v zahraničí počítají na desetitisíce kusů. A to je trend, který se vyplatí sledovat.

Kdybych se vrátil na začátek rozhovoru, velká voda deskoherního zájmu sice opadla, ale je potřeba využít, co přinesla. O komunitu se musí deskohráči starat především sami a aktivně se ji snažit rozvíjet. Mají na to nejlepší podmínky, co kdy byly, na trhu je přehršel titulů. A těm, co nehrají tak aktivně, můžeme my zkušení hráči pomoct s výběrem. Jak bude naše hobby prosperovat, je na každém z nás.

Ing. Ondřej Poštulka

• narodil se v roce 1986 v Praze
• vystudoval SSŠVT (střední škola) a následně ČVUT FEL (bakalářská studia) a VŠE (inženýrská studia)
• během profesního života pracoval mimo jiné v ČT, UPP (Universal Production Partners), TV Barrandov nebo Wunderman Thompson
• věnoval se střihu videa, grafice, motion designu a filmové postprodukci
• v současnosti pracuje jako Community Manager ve firmě Albi
• mezi jeho zájmy patří nové technologie v čele s AI, natáčení podcastu, 3D tisk, hudba, a hlavně deskové hry